Břetislav Zbořil a Ladislav Sypko: Volejbalový oddíl TJ OP je z velké části náš život

20.08.2016 | Prostějovský volejbal, to zdaleka není pouze extraligový VK AGEL. Jednou z nedílných součástí dění pod vysokou sítí v našem okresním městě je sice skromnější, ale mnohem tradičnější klub TJ OP Prostějov. Existoval dlouho před vznikem vékáčka a o své místo na slunci bojuje dodnes především zásluhou dvou funkcionářských vytrvalců, kteří jej táhnou již dvě desítky roků. Vedoucí družstva Břetislav Zbořil i hlavní trenér Ladislav Sypko jsou ústředními postavami ópéčka od devadesátých let minulého století a ochotně svolili k obsáhlému povídání o minulosti, současnosti i budoucnosti tohoto nezdolného oddílu.

Odkdy přesně v OP působíte?
BZ: „Řekl bych od roku 1993, kdy mě oslovila Máza neboli tehdejší kapitánka Pavlína Meidlová s tím, jestli jim nechci pomoct. Situace v oddílu tenkrát nebyla moc dobrá, z funkcionářů tam zůstal jediný Vašek Hochman a hrozilo, že klub možná úplně zanikne. Tak jsem to zkusil a zůstal až dosud, tedy třiadvacet let.“
LS: „Já jsem začal ženy OP vést tuším v sezóně 1996/97. Nejdřív jsem se na ně předtím jezdil z Dobromilic dívat a pamatuju si jedno utkání s Olomoucí o tehdejší vedení ve druhé lize. Načež skončil Miloš Ščučka, mě oslovil Břeťa a domluvili jsme se, že zkusím holky převzít. Což bylo před skoro dvaceti lety.“
Jaké byly začátky v tehdy nejsilnějším volejbalovém oddílu Prostějovska?
BZ: „Nelehké. Jak už jsem řekl, do vedení klubu se nikomu nechtělo, ani trenéra nebylo snadné sehnat. Oslovili jsme Standu Goldemunda, ale ten chtěl vést jen mládež, což udělal. Roli kouče žen na sebe nakonec vzal Pavel Galíček, po něm přišel z Litovle Miloš Ščučka a pak už nastoupil Laďa Sypko. Celkově se nám fungování volejbalového TJ OP podařilo dát postupně dohromady na solidní druholigové úrovni, později dokonce s postupem do první ligy.“
Převratné období nastalo na přelomu let 2006 a 2007 s nástupem ambiciózního VK Prostějov. Jak vzpomínáte na tuhle éru?
BZ: „Já jsem se od začátku pohyboval po fúzi OP s VK uvnitř dění coby člen správní rady nově vzniklého subjektu a osobně vnímal celý projekt pozitivně v tom směru, že do Prostějova přinese špičkový ženský i dívčí volejbal. Proto jsme souhlasili s návrhem, že prostřednictvím podpory TK PLUS hráčsky posílíme tým OP tak, aby na jaře 2007 udržel prvoligovou soutěž a tu následně VK vyměnilo s Moravskou Slávií Brno za extraligu. My jsme se přesunuli zpátky do druhé ligy, kterou Peter Goga sehnal tuším od Frýdlantu, a v ní fungujeme doteď. Člověk má však dobrý pocit, že se svým způsobem podílel na umožnění velkých úspěchů v uplynulých osmi letech.“
LS: „Z mého pohledu byly nejlepší sezóny 2004/05 a 2005/06. V té první se nám povedlo vyhrát druhou ligu a postoupit do druhé nejvyšší soutěže ČR, během následného ročníku jsme pak dokázali první ligu udržet i díky parádním vítězstvím v Mladé Boleslavi nebo v Liberci, s čímž nikdo nepočítal. Na tohle vzpomínám opravdu rád, tenkrát jsme hráli moc pěkný volejbal s holkama, které měly sport vyloženě jako koníček a dělaly jej pouze ve svém volném čase. Další sezóna 2006/07 už tak úspěšná nebyla, některé tahounky z různých důvodů vynechávaly zápasy a vypadalo to na sestup. Do toho ale přišlo VK, mně na místě trenéra vystřídal Pavel Galíček a všechno se změnilo. Já jsem se potom vrátil v novém ročníku druhé ligy a zůstal až do současnosti, když v posledních letech vedu kromě žen i mládež.“
Co vás vlastně u volejbalu v ópéčku – tedy mimo profesionální sféru - tak dlouho drží?
LS: „Nejvíc asi to něco dokázat a společně s mančaftem ukázat, že i prostějovské baby mají na to předvádět kvalitní volejbal. Bez ohledu na velice skromné podmínky a to, že za své hraní nedostávají žádné peníze, naopak si leccos musí samy platit. Hodně důležitá je taky výborná atmosféra mezi námi všemi. S Břeťou jsme za ty dlouhé roky velcí kamarádi, i s holkama všechno probíhá v kamarádské rovině a vždycky máme skvělou partu. Člověka pak potěší, když se k němu děvčata hlásí i dlouho potom, co skončí s hraním. Dělat volejbal na druholigové úrovni je prostě srdeční záležitost, jsme taková skoro rodina nadšenců, kteří to mají rádi.“
Nakolik složité je držet chod oddílu po ekonomické stránce?
BZ: „V minulosti to bylo určitě snadnější než teď. Dřív dávalo vedení Oděvního podniku Prostějov peníze zvlášť jednotlivým oddílům Tělovýchovné jednoty OP, pod niž spadáme, podle toho, jak si to který klub sám domluvil. Později došlo ke změně, že Oděvní podnik dal celkový balík financí a ten správní rada TJ sama rozdělovala oddílům podle různých kritérií, která se těžko určovala tak, aby byla při složitém porovnávání úplně odlišných sportů objektivní či spravedlivá. Každopádně v tomhle systému jsme peněz dostávali mnohem méně, navíc Oděvní podnik pak zanikl a místo něj v současnosti finance putují formou dotací od města Prostějov a Olomouckého kraje. S tím, že je mezi kluby TJ OP nadále přerozděluje správní rada Tělovýchovné jednoty. Výsledek je takový, že peněz každoročně dostáváme míň, než bychom potřebovali, a sehnat sponzory se nám bohužel nedaří. Každý totiž logicky řekne, že když je v Prostějově extraligový VK AGEL, tak proč by sponzoroval druholigový volejbal. Na to si nechci stěžovat ani naříkat, ale taková situace prostě od vzniku vékáčka panuje.“
Nebylo by řešením, aby volejbalový oddíl OP přešel pod křídla VK?
BZ: „Přesně tohle jsme chtěli a opakovaně oslovili vedení VK AGEL s návrhem, jestli by nás pod sebe vzali a my se stali jejich béčkem. Zájem o takový krok však ze strany vékáčka prostě není, což je z našeho pohledu škoda. Při jejich mnohamiliónovém rozpočtu bychom je ročně nestáli nijak vysokou částku – rozpočet máme pod sto padesát tisíc korun - a přitom by v mnohem větší míře mohly za náš ženský tým nastupovat mladé odchovankyně VK, jež momentálně odchází po věkovém opuštění mládežnických kategorií do jiných klubů a měst, nebo s volejbalem úplně skončí. Místo toho by takové holky přešly do béčka, tam by se nějaký čas vyhrávaly ve druhé lize nebo třeba v první, kdyby se postoupilo výš, a následně by se pro ně otevřely další možnosti.“
LS: „Takové řešení by nám navíc odbouralo zásadní problém, se kterým se v posledních letech pořád víc potýkáme: nedostatek hráček. My pracujeme v opravdu hodně skromných podmínkách a prostějovské holky v našem ženském družstvu po pravdě nechtějí moc působit, protože to znamená nutnost za současných podmínek si dost věcí samy platit. A do toho se v dnešní ekonomicky složité době málokomu chce. Samozřejmě se snažíme v našich mládežnických týmech vychovat z děvčat, jež se neprosadila ve vékáčku, ty nejlepší pro druholigový celek OP, ale je to fakt složité. Stát se béčkem VK by při nastavení rozumných okolností určitě pomohlo, ovšem to by musel být zájem i z druhé strany, nejen od nás.“
BZ: „V začátcích existence VK jsme si mysleli, že mladé hráčky, které se neprosadí do jeho ženského áčka, budou přirozeně přecházet alespoň zčásti k nám do OP. Jenže to takhle bohužel nikdy nefungovalo. Proč? Důvodů je jistě víc, ale jako podstatný mi připadne ten, že mladé holky vékáčka často mají takový přezíravý pohled na druhou ligu žen. Mnohdy si asi říkají: my hrajeme extraligu kadetek a juniorek, tak proč bychom měly najednou jít jen do druhé ligy? Zvlášť pokud tam nic nedostaneme, ani základní vybavení? Patriotismus, tedy jakási citová nebo srdeční sounáležitost se svým městem a regionem už zdaleka neplatí tolik jako dřív, navíc řada mládežnic přichází do Prostějova odjinud a tyhle holky pak do ópéčka netáhne už vůbec nic. Konečný výsledek je takový, že hráček, které za nás chtějí skutečně samy nastupovat, je minimum. A opakovaně pak máme potíže vůbec dát dohromady kádr pro druhou ligu žen.“
Z tohoto hlediska je páté místo v uplynulém ročníku soutěže skvělé, ne?
LS: „Já myslím, že rozhodně jo. Dlouhodobě stavíme hlavně na srdcařství, které v minulosti ukázkově předváděly a mančaft táhly například Lenka Balunová, Katka Kumstátová i mnoho dalších, až do dneška vydržely Kača Veselá s Peťou Langrovou. K tomu máme v družstvu holky, jež obětavě kloubí trénování mládežnic VK s hraním za OP, tohle platí pro Lucku Kučerovou a sestry Korhoňovy. Všem jmenovaným patří velké poděkování, to ale platí pro úplně každou hráčku, která bez ohledu na skromné podmínky za nás kdy bojovala. V poslední sezóně se po slabším startu povedlo dát dohromady dobrý tým, když výrazně prospěly návraty zmíněných Veselé s Langrovou a taky mladá Viki Gogová na nahrávce. Holky se v odvetné části soutěže semknuly, zvládly to perfektně. V páté místo jsem tajně doufal či věřil, nakonec se povedlo a to je paráda.“
Jak to vypadá směrem k novému ročníku?
LS: „Moc radostně zatím ne. Holky mají práci, zaměstnání nebo školy, některé i rodinu, kterou třeba chtějí rozšířit, jiné zase založit. Času se pak tolik nedostává a volejbal může být odsunutý na druhou kolej, což nelze mít děvčatům za zlé. Tím pádem je tvorba hráčského kádru pro sezónu 2016/17 ve fázi postupného zrodu, družstvo dáváme pomalu dohromady. Uvidíme, kdo do toho znovu půjde a kdo ne, následně zkusíme soupisku doplnit. Během srpna začneme s přípravou a do druhé ligy žen každopádně jsme přihlášení, v devítičlenné skupině C budeme mít za soupeře Nový Jičín, Ostravu B, Šlapanice, Kylešovice, Bílovec, Vsetín, Juliánov a Opavu. Rádi bychom se opět pohybovali v klidném středu tabulky, ale podle složení týmu se teprve ukáže, co bude reálné.“
V posledních letech jste dost rozjeli péči o mládež. Dělá vám stále početnější základna radost?
LS: „Rozhodně ano. Jak už jsem řekl, převážně jde o holky, které se tolik neprosadí ve VK AGEL a přejdou k nám, protože chtějí dál dělat volejbal, trénovat i hrát zápasy. To se jim snažíme co nejkvalitněji umožňovat tak, aby je sportování bavilo a současně se jich co nejvíc dokázalo zlepšovat, dosahovat nějakých solidních výsledků. Já osobně mám pořád ambice a mým hlavním cílem je postoupit do první ligy juniorek. Už dvakrát jsme v posledních dvou letech zůstali malý kousek od vítězství v krajském přeboru a tím od účasti v kvalifikaci o prvoligovou soutěž, což je velká škoda. Ale teď to zkusíme znova a třeba to vyjde do třetice. Že na postup můžeme mít, o tom svědčí dvanácté místo v uplynulém ročníku Českého poháru, což byl krásný úspěch. Prostě se v rámci možností snažíme dostat z těchto prostějovských volejbalistek maximum tak, aby to celé za něco stálo. Od 12. srpna vyrážíme s mládežnicemi a mým trenérským parťákem Jardou Klusákem na týdenní soustředění do Němčic nad Hanou, tím naostro odstartuje příprava.“
BZ: „Laďa je obrovský nadšenec. Kromě proplacených cesťáků nemá za trénování ani korunu a přesto tráví tři dny v každém týdnu přípravou s holkama, kdy začne odpoledne s mladými a skončí večer s dospělými. K tomu zápasy o víkendech sobota i neděle, to je dohromady volejbalu až nad hlavu.“
LS: „Je pravda, že aby tohle člověk v podstatě zadarmo dělal, musí ho to fakt hodně bavit. Což mě baví, dělám to moc rád. Byť někdy dochází energie, asi už to dlouho nevydržím.“ (smích)
Pamatuji se, že někdy předloni jste vážně uvažoval o svém konci u žen OP. Dokdy tedy ještě hodláte svou káru táhnout dál?
LS: „Tehdejší krizi jsem nějak překonal, ale ten konec se blíží. Břeťovi teď říkám, že za dva roky mi bude šedesát a to už bude skutečně nejvyšší čas s volejbalem seknout. Nebo budu ochotný třeba někomu pomáhat, ale aby tu hlavní trenérskou zodpovědnost převzal někdo jiný. Snad někoho najdeme. Například Kača Veselá má partnera, který hraje volejbal, tak jsme si mysleli na něho.“
BZ: „Taková osobnost by měla vzejít přirozeným způsobem a vývojem z našich hráček nebo jejich blízkých, kteří dobře rozumí volejbalu a sami se nabídnou s tím, jestli nepotřebujeme jejich pomoc. Nebo by se prostě musely sehnat peníze na odborníka, který by to dělal aspoň zčásti profesionálně a ne zadarmo. Možná se v budoucnu otevřou nějaké možnosti formou dotačních titulů, třeba v českém hokeji to teď zajímavě rozjeli. Uvidíme, snad nastane příznivější doba. My to každopádně zatím nebalíme a volejbalový oddíl TJ OP Prostějov zkusíme udržet, co to půjde.“