Laura Emonts: Rozhovor o herním zlepšování, zvládání play off, zklamáních i radosti v sezóně a víře v zisk titulu

24.04.2017 | Jednou z hráček, na kterou se výběr volejbalistek VK AGEL Prostějov může spolehnout celou tuto sezónu, je Laura Emonts. Německá smečařka odvádí (kromě několika zápasových výjimek) kvalitní výkony od začátku soutěžního ročníku 2016/17 až dosud, vytrvale plní roli hlavní bodové tahounky a stala se jednou z největších týmových opor. Platilo to i během třetího semifinálového duelu v Brně, po němž jsme šestadvacetiletou razantní zakončovatelku vyzpovídali.

Jak bys zhodnotila střetnutí na hřišti Králova Pole?
„Myslela jsem, že to budeme mít těžší kvůli zdržení na cestě a pozdějšímu příjezdu sem, v autobusu jsme vinou zácpě na dálnici strávily místo jedné hodiny dvě a půl. Soupeř nám ale vyšel vstříc posunutím začátku utkání o patnáct minut, což bylo hezké gesto. My jsme pak do zápasu výborně vstoupily a kromě části druhého setu dokázaly udržovat kvalitní výkon až do konce, takže nakonec to bylo naopak jednodušší oproti původním předpokladům.“
Byl to nejlepší výkon vašeho družstva v sezóně?
„Složitě se to porovnává, protože soupeř dnes nehrál moc dobře a zápas proběhl velmi hladce. Každopádně je pozitivní, že my jsme bez ohledu na protivníka hrály opravdu špičkový volejbal bez větších výpadků.“
Nakolik těžké celkově bylo vyřadit KP?
„Tady v Brně příliš ne, soupeře jsme jasně přehrály a bez problémů potvrdily postup. Předtím jsme však v každém ze dvou domácích utkání pokazily jeden set a zbytečně ho ztratily, čímž jsme si to udělaly těžší. Jinak jsme hrály dobře, byly o dost lepší než Královo Pole. A náš postup je určitě zasloužený.“
Co potřebujete nejvíc zlepšit pro finále?
„Spolupráci mezi mnou a Bárou Gambovou na přihrávce, ta ještě není optimální. S momentálně zraněnou Suli Matienzo jsme toho společně odehrály mnohem víc a jsme na sebe víc zvyklé. Celkově si myslím, že nejpodstatnější pro naši týmovou hru je právě to, abychom měly dobrý příjem. A také se už nesmí nikdo další zranit.“
Jak se po herní stránce cítíš ty osobně?
„Momentálně jsem unavená, ale to jsme na konci ročníku všechny. Jinak mám radost, že se mi většinou daří pomáhat kolektivu. A rozhodně si užívám tak dlouhou sezónu s postupem do ligového finále, což je v mé kariéře premiéra.“
Ve většině duelů jsi nejvíc bodující hráčkou družstva. Dělá ti radost natolik důležitá role v mančaftu?
„Samozřejmě je pro mě příjemné hodně bodovat skoro v každém utkání a vědět, že jsem pro tým důležitá, ale určitě se nepovažuju za žádnou hrdinku. Prostě se snažím co nejlíp zakončovat akce, na čemž pracuje celý kolektiv, a rozhodující je, abychom všechny společně předváděly kvalitní volejbal. Včetně třeba mé přihrávky, kterou nemám vždycky ideální. Takže pořád je na čem pracovat a co zlepšovat.“
Co tě v aktuální sezóně nejvíc zklamalo?
„Samozřejmě porážka ve finále Českého poháru. Ten jsme měly vyhrát a místo toho těsně podlehly v rozhodujícím střetnutí Olomouci, smutek i zklamání byly velké.“
A co tě naopak nejvíc potěšilo?
„Že jsme se po tom ztraceném finále pohárové soutěže i následné extraligové porážce v Ostravě dokázaly zvednout. Podařilo se nám hodit čtyři prohry v řadě za hlavu, tvrdě jsme na sobě makaly a od té doby jenom vítězíme. Pomohl jiný přístup i celkový posun v psychice, na čemž má pochopitelně zásluhu nový kouč. Každopádně se zlepšujeme a podstatné je, aby nám to vydrželo až do úplného závěru sezóny.“
Bylo složité si po příchodu z Německa zvyknout v České republice, konkrétně v Prostějově?
„Ani ne. Zdejší liga je v porovnání s německou sice o něco pomalejší a nemá tolik silných týmů, ale jinak jsou v Česku dobré podmínky. Prostějovský klub se o hráčky stará výborně, postupně jsme vytvořily soudržný kolektiv a já se tady cítím skvěle.“
Nakolik věříš v zisk mistrovského titulu?
„Na sto procent!“