VK Prostějov - volejbalový klub
VK Prostějov - Mistr ČR
VYHLEDAT:
Český volejbalový svaz FIVB CEV
Nejbližší zápasy A týmu
všechny zápasy
Město Prostějov Olomoucký kraj TK PLUS

FanShop
9x Mistryně České republiky
9x Vítězky Českého poháru
4x Vítězky Česko-Slovenského poháru
1x Vítězky Středoevropské ligy
Pravidelné účastnice Champions League
Tabulky
1VK Královo Pole000000:00:00
2TJ Sokol Šternberk000000:00:00
3TJ Ostrava000000:00:00
4PVK Olymp Praha000000:00:00
5TJ Sokol Frýdek - Místek000000:00:00
6Volejbal Brno000000:00:00
7VK UP Olomouc000000:00:00
8VK Prostějov000000:00:00
9Volejbal Přerov000000:00:00
10VK Dukla Liberec000000:00:00
facebook twitter youtube tvcom
Kalendář
Zápasy

Příští zápasy
Minulé zápasy
Facebook hráček
Anketa
Jak dopadne šestnáctifinále CEV Cupu žen 2018/19 VK Prostějov - Levski Sofia?

(36)
Naše volejbalistky budou jasně lepší a přesvědčivě postoupí.
(6)
Bude to vyrovnaný boj, ale tým vékáčka těsně projde dál.
(39)
Bulharský soupeř se ukáže nad síly našich žen a vyřadí je.
(27)
Na odhady je příliš brzy, rozhodne hráčské složení obou družstev.

Gymnázium se sportovní přípravou ABC Cyklosport
FYZIO LINE TOPlist

Lubomír Petráš v obsáhlém rozhovoru: Důležité bude hlavně vytvořit soudržný fungující tým. A v lize chceme bojovat o medaili

18.06.2018 | Vylézt ze škatulky dlouholetého trenérského asistenta a všechny přesvědčit, že dokáže být neméně kvalitním hlavním koučem. To je současný úkol pro Lubomíra Petráše, nového kormidelníka volejbalistek VK Prostějov. Ve svých třiačtyřiceti letech dostal příležitost vést ženský tým úspěšného hanáckého klubu a my jsme si s ním nejen o tomhle obsáhle popovídali v obsáhlém interview. A byť je Luboš znám především jako velký dobrák, jeho vize pro vůdčí roli působí naprosto jasně i pevně.

Během deseti roků ve vékáčku trochu zapadlo, že jsi už předtím dělal sedm sezón prvního lodivoda ve Slávii UK Bratislava a získal s tamním áčkem čtyři mistrovské tituly. Jak se vlastně zrodil tvůj nástup k dospělému kolektivu v pouhých sedmadvaceti letech?
„Celé to mělo přirozený vývoj dlouho předtím. Už ve svých devatenácti jsem začal trénovat bratislavskou přípravku a postupně pak pokračoval do vyšších věkových kategorií, až jsem roku 1998 převzal juniorky Slávie UK. Po třech letech u nich mě oslovil prezident klubu, jestli bych nechtěl dělat asistenta v ženském áčku, což jsem vzal. Potom došlo k takové situaci, že ještě během letní přípravy to hlavní kouč vzdal, náhle skončil. A určitou shodou okolností tak náhle vznikla možnost vést extraligové družstvo žen, navíc v tu dobu nejlepší na Slovensku. Rozhodl jsem se do toho jít a přišlo strašně krásné období mé kariéry.“
Co všechno se s Bratislavou povedlo?
„Nádherné byly zejména první tři sezóny, kdy jsme hráli fakt výborný volejbal a třikrát za sebou získali titul, navíc se dařilo i v evropských pohárech. Dvakrát jsme postoupili do čtvrtfinále TTC Cupu a pak dokonce do čtvrtfinále CEV Cupu, kde na nás pro zajímavost narazilo i KP Brno vedené Mirkem Čadou. Ten si mě vlastně už v tom roce 2001 vzal k sobě jako asistenta slovenské reprezentace, s níž se povedlo dvakrát postoupit na mistrovství Evropy a přivézt deváté místo z šampionátu 2003 v Turecku. Ve Slávii UK jsem zůstal až do roku 2008, kdy se nám podařilo přidat čtvrté ligové prvenství po předchozích dvou stříbrech, a celkově na těch sedm let vzpomínám strašně rád. V bratislavském mančaftu byly i holky, které pak působily v Prostějově: Soli Soares, Gabika Tomášeková, Lucka Töröková. Prostě super, měl jsem samozřejmě i štěstí. Rovnýma nohama jsem skočil coby mladý trenér do ženské kategorie a hned sbíral takové úspěchy.“
Potom přišel přestup do VK Prostějov. Ten se seběhl jak?
„Mirek Čada se stal tady hlavním koučem a protože jsem mu v tu dobu dělal už sedm let asistenta u slovenského nároďáku, nabídl mi stejnou práci i v Prostějově. Já měl sice za sebou sedm let na pozici prvního trenéra v Bratislavě, ale hodně mě oslovila vize mezinárodně špičkového klubu, který vékáčko začalo budovat. Patřit do týmu s řadou výborných zahraničních hráček, působit v prestižní Champions League a vůbec být součástí velmi ambiciózního i plně profesionálního klubu mě moc lákalo, proto jsem nabídku vzal. Ačkoliv jsem se musel přeorientovat na práci oddílového asistenta, což je samozřejmě něco jiného, než být hlavní. Stejně přešaltovat se budu muset i teď, byť opačným směrem. Problém jsem s tím však neměl tenkrát před deseti lety a věřím, že nebudu mít ani tentokrát.“
Bral jsi prostějovské angažmá i s tím, že se můžeš leccos přiučit od takové kapacity, jakou Miroslav Čada již tehdy byl?
„Od každého trenéra si lze vzít spoustu věcí, i když by měl člověk mít ten základ vždycky svůj. Mirkův způsob práce a jeho metody jsem měl možnost poznat dokonale díky tomu, že jsme spolu dělali nejprve sedm let u reprezentace Slovenska a pak dalších deset roků v Prostějově. Naše spolupráce navíc nekončí, protože Miro se teď přesunul na místo sportovního ředitele.“
Má v gesci skládání hráčského kádru, navíc je i poradcem. Nehrozí, že ti bude příliš zasahovat do trenérských záležitostí?
„Toho se vůbec nebojím. My si za těch sedmnáct společných sezón výborně rozumíme a dokonale se známe, vždy jsme o všem společně diskutovali a neměli spolu žádné problémy. V totéž stoprocentně věřím i dál, byť se naše role u týmu momentálně změnily. Všechno je a bude o spolupráci a komunikaci, která mezi námi funguje naprosto v pohodě.“
Pomůže ti též fakt, že jsi už poslední tři ročníky vedl tréninky a měl tím pádem hodně kompetencí?
„Přesně tak. Mirek před třemi roky sám přišel s návrhem, že bych si vzal na starost tvorbu přípravy i vedení samotných tréninků, samozřejmě po vzájemné domluvě. Tenkrát jsem velice rád souhlasil a od té doby jsem měl na celkové fungování družstva mnohem větší vliv. Tím pádem můj současný přechod z pozice asistenta na hlavního kouče nemusí být až tolik složitý. Navíc Miro během play off uplynulého ročníku extraligy dost marodil a víc než týden vůbec nemohl chodit na tréninky, tudíž jsme si vyzkoušeli fungování mančaftu bez něho.“ (s úsměvem)
Jsi znám jako vyložený dobrák, kliďas. Nebude pro tebe problém směrem k hráčkám v případě potřeby přitvrdit?
„Vždycky záleží na okolnostech. Pokud nastanou takové, že bude nutné být přísnější, tak prostě přitvrdím. (smích) Já s tím nemám potíže, i když nic takového nevyhledávám. Jsou trenéři, kteří záměrně vyvolávají konflikty v kolektivu a uměle navozují napětí, protože jde o styl jejich práce nebo povahu. Já jsem svým založením přesně opačný, tohle divadlo nemám rád. Sázím na klid a pohodu, na profesionální fungování mančaftu v profesionálním klubu. Vše musí vycházet od stoprocentního přístupu samotných hráček, stejně jako všech členů realizačního týmu. Až pokud někdo nebude plnit to, co má a nebo se začne dít něco jiného špatného, musí hlavní kouč zakročit. Třeba i důraznějším způsobem, jestli si to vyžádá situace.“
Na podzim 2014 jsme spolu a ještě s Lukášem Mičekem dělali dvojrozhovor, v němž jste hovořili o ideální variantě do budoucna vést společně prostějovské áčko žen. Což se nyní naplnilo. Věřil jsi tehdy, že se to skutečně jednou stane?
„Myslím, že tenkrát jsme v sobě už možná měli nějaká pivka, tak to z nás vypadlo. (směje se) Ale vážně řečeno, všechno má svůj vývoj i posloupnost, v rámci čehož teď přišla naše šance a hlavní bude, abychom ji dokázali správně využít. Každopádně jsem moc rád, že mým asistentem bude právě Lukáš, protože si hodně rozumíme a jeden na druhého se můžeme spolehnout. Snad to nám dvěma, celému realizačnímu týmu i hráčkám půjde co nejlépe. Především musíme společně vytvořit soudržnou, kvalitně fungující partu. A všichni dělat maximum pro hraní opravdu dobrého volejbalu. Pak se můžou dostavit i úspěchy. Prvotní teď je po veškerých změnách dát znovu dohromady precizně fungující mančaft.“
Jaké budou po snížení klubového rozpočtu a s méně našlapaným kádrem cíle?
„Až dosud vždy byly jen ty nejvyšší, to znamená pokaždé získat mistrovský titul i Český pohár – pokud možno suverénně – a k tomu se snažit o prosazení v Champions League. Teď nastává trochu jiná realita, tlak na výsledky přestane být tak obrovský. Což však na druhou stranu vůbec neznamená, že rezignujeme na jakékoliv cíle. Naopak do boje opět půjdeme s touhou dokázat maximum, ovšem rozumně, bez přehnaně vysokých ambicí. Budeme mít družstvo složené převážně z mladších děvčat, ale doplněných též o zkušené volejbalistky, dokupy to myslím nevypadá vůbec špatně. U těch mladých pochopitelně záleží, jak se chopí větší příležitosti. Celkově však není na místě žádný alibismus toho druhu, že bychom si řekli: stačí se pohybovat v klidném středu tabulky. Místo toho se určitě budeme chtít rvát o extraligovou medaili. Nakolik půjde o uskutečnitelnou realitu, to ukáže možná už příprava, posléze začátek soutěže. V každém případě nás čeká moře práce a budeme to mít hodně těžké, s tím je nutné počítat. Proto musíme všichni společně zmobilizovat síly a od začátku do toho šlapat naplno.“