Helena Horká: Příprava začala v rozumném tempu. A cíle v lize? Věřím, že bychom měly bojovat o medaile

08.08.2018 | Během minulého ročníku prostějovské volejbalistky nejčastěji nastupovaly v sestavě Weiss, Emonts, Trnková, Horká, Kossányiová, Herelová, libero Kovářová. V létě šest hráček z této sedmičky zamířilo jinam, pouze největší útočná tahounka Helena Horká ve VK zůstala. Ve čtvrtečním večeru po jednom z tréninků začínající přípravy na novou sezónu jsme se ostřílené univerzálky zeptali proč, samozřejmě však nejen na to.

Co je hlavním důvodem tvého setrvání v Prostějově, když všechny ostatní členky základu odešly?
„Zásadní je, že mám tady dál smlouvu a já v ní normálně pokračuju.“
Nebereš ale nutnost zůstat v omlazeném a reálně oslabeném družstvu jako nutné zlo?
„To vůbec ne. Hraní volejbalu ještě pořád je moje práce a vzniklou situaci v klidu beru tak, jak přišla. Navíc to s kvalitou obměněného kádru vypadalo původně mnohem hůř, než jak všechno nakonec dopadlo. Asi hrozil větší propad herní úrovně, ale s týmem, který se podařilo dát dohromady, bychom neměly být vůbec špatné. I když takhle dopředu se nedá přesně odhadovat, zvlášť když spoustu holek, co sem v létě přišly, jsem doteď moc neznala a neviděla je hrát. Já jsem každopádně připravená odevzdávat své maximum, stejně jako v uplynulé sezóně.“
Na co tedy současný kolektiv vékáčka bude výsledkově mít?
„Jak už jsem řekla, tohle se u nově poskládaného mančaftu dva měsíce před začátkem soutěže, kdy sotva začala příprava, hrozně těžko odhaduje. Musíme počkat, jak budeme vypadat na hřišti v přátelácích, co přinesou přípravné turnaje při konfrontaci se soupeři. Jejich soupisky se taky docela změnily, třeba z KP Brno odešla spousta holek a nějaké přesuny nastaly i v Olomouci, Ostravě, Liberci a dalších extraligových týmech. Pokud bych ale měla už teď říct něco konkrétního, tak věřím, že o medaili budeme schopné bojovat. Snad se to potvrdí v samotných zápasech.“
V každém případě došlo oproti předchozím deseti letům k zásadnímu posunu v tom, že Prostějov už není jasným favoritem českých soutěží a tuhle roli převzala Olomouc. Souhlasíš?
„Papírově asi bude nejsilnější, ale osobně tam nevidím žádné super hráčky, kterými by právě UP měla další družstva z předpokládané špičky výrazně převyšovat. Všichni teď mluví o tom, jak Olomouc bude skvělá, já však očekávám v medailových bojích spíš větší vyrovnanost. Podle mě bude liga hodně moc zajímavá a několik dalších mančaftů včetně nás by mělo být schopných konkurovat Olomouci na čele tabulky. Třeba to nakonec bude úplně jinak, nás i ostatní smázne. Možné je cokoliv a víc skutečně uvidíme, až začnou mistráky.“
Bude příjemnější nenastupovat do tuzemských střetnutí coby vysoce favorizovaný celek, který vždycky musí?
„To určitě jo. Když musíte vyhrát každý zápas a řeší se už to, že ztratíte nějaký set, jde samozřejmě o mnohem větší nápor, než když jste až několikátí vzadu a jen můžete. My jsme si v podstatě nemohli dovolit prohrát žádné utkání národních soutěží a po pravdě musím říct, že jsem byla moc spokojená s tím, že se nám tohle opravdu povedlo s minimálními dílčími výpadky v podobě několika těsných výsledků 3:2. Minulý ročník proto hodnotím z daného pohledu jako výborný. Teď půjdeme do české ligy i poháru v jiné roli a vědomí, že se od nás neočekává vždycky vítězství, bude rozhodně míň zatěžující než úloha top favorita. Což však neznamená, že nezkusíme vyhrát každý jednotlivý zápas. Taková touha by u sportovce měla být přirozená bez ohledu na okolnosti.“
Jak zatím zvládáš společnou přípravu?
„Myslím, že stejně jako loni se začalo rozumně a v trochu volnějším tempu, což je v úvodu podle mě dobře. Abychom si s holkama postupně zvykaly na vyšší zátěž, hned na startu se nějak zbytečně nezahltily. Přitom pracujeme na potřebné úrovni, tréninky mají hlavu a patu, příprava někam smyslupně směřuje.“
Potrápila vás s holkama úmorná vedra?
„Ani ne. My většinu času trávíme v hale, kde je docela příjemně. A ty občasné výběhy ven se dají přežít, zvlášť když nejsou nijak extrémně dlouhé ani rychlé. Spíš se člověku někdy nechce zvednout od bazénu a vydat se v tom horku od vody na trénink. (smích) Samotná příprava už je pak poměrně v pohodě.“
Počítáš s tím, že na tobě bude znovu dost ležet týmová ofenziva?
„Já bych řekla, že to na mě zase tak hrozně neleželo. Taky nejsem žádná superstar, už mám nějaký věk a když se mi zrovna nedařilo, pokaždé dokázala bodově zaskočit některá spoluhráčka. Věřím, že podobně to půjde i dál a parťačky pomohou, byť se samozřejmě nezříkám toho, že bych kolektiv měla nejvíc táhnout já. S tímhle počítám a dostávat hodně balónů do útoku mě na volejbalu stejně nejvíc baví.“ (směje se)
A převzetí postu hlavního kouče Lubomírem Petrášem za skončivšího Miroslava Čadu vnímáš jak?
„Z hlediska tréninků se nic zásadního nemění, protože už loni je připravoval Luboš a dost je po konzultacích s Mirkem i vedl. Rozdíl bude při koučování zápasů, ale takový je vývoj a řekla bych, že Luboš si po deseti letech dělání asistenta posun na místo hlavního jednoznačně zasloužil. Je šikovný, má už nějaký věk i spoustu zkušeností a novou roli jednoznačně zvládne. Zvlášť když ještě před příchodem do Prostějova dovedl Bratislavu k několika slovenským titulům.“