Gabriela Kozmík: Volejbal si užívám, je to pro mě relax. A dokud budu přínosem pro náš soudržný tým, chci pomáhat

16.11.2018 | Není ústřední tahounkou družstva prostějovských volejbalistek, ale i ve svých pětatřiceti letech stále platí za jeho důležitou součást. Slovenská blokařka Gabriela Kozmík (na fotografii číslo 8) pomáhá především výbornou obranou a možná trochu nečekaně patří většinou do základní sestavy VK. Tak jako ve středečním Brně, kde se skolením tamních Šelem 3:1 v odvetě pohárového čtvrtfinále podílela na jejich vyřazení, tím pádem současně na postupu Hanaček do Final Four.

Kromě třetí sady to bylo další dramatické střetnutí plné zvratů. Jak jejich vysoký počet během letošní sezóny nervově zvládáš?
„Nervy to opravdu jsou, ale já jsem klidný člověk a takhle vypjaté zápasy mi nedělají problémy. V každém případě chci pokaždé hrozně moc vyhrát, i když to tak možná navenek nevypadá. Obecně mám volejbal jako relax, protože doma zažívám občas nervy s dětmi, což je něco úplně jiného. (smích) Proto se dá říct, že si užívám úplně každé utkání včetně těch hodně dramatických.“
Co tentokrát rozhodlo?
„Jedna věc se u nás letos docela často opakuje, a to že střídající hráčky po svém naskočení do zápasu dost pomůžou. Což dneska platilo pro Máří Toufarovou. Samozřejmě skvěle opět zahrála Hela Horká, dařilo se i některým dalším holkám. A hlavně jsme všechny společně naplno bojovaly. Náš kolektiv funguje super, je to vidět na hřišti a podle mě jsme právě tímhle zlomily odpor silného soupeře.“
Bylo velmi náročné tady stvrdit postup, nakonec i zvítězit?
„Těžké to bylo určitě, protože Šelmy se teď v lize docela rozjely a je vidět, jak si víc věří. Do tohoto utkání šly na sto procent, neměly co ztratit. Zatímco my jsme asi byly pod větším tlakem a v prvních dvou setech jsem z nás cítila trochu nejistotu, možná i nervozitu. Naštěstí jsme aspoň jednu z těch dvou sad urvaly bojovností do poslední chvíle a za stavu 1:1 potom výborným výkonem jasně získaly rozhodující třetí set. Tam jsme nabraly herní pohodu, zbytečně nechybovaly, udržely velký náskok bez jakéhokoliv výpadku. A dobře taky je, že jsme zvládly vítězně celý zápas obratem v koncovce čtvrté sady. Kdybychom šly dál po případné porážce 2:3, pocitově by to vyznělo úplně jinak, než po výhře.“
Vnímala jsi značnou důležitost toho, aby se proniklo mezi elitní čtyřku ČP?
„Pochopitelně ano. Postoupit do pohárového Final Four byl náš cíl, proto jsme do celého čtvrtfinále daly absolutně všechno. A máme radost, že se to povedlo.“
Loni v létě ses vrátila k vrcholovému volejbalu na výpomoc Prostějovu, což se protáhlo i do aktuálního ročníku. Jak si tohle užíváš?
„Mě to pořád moc baví. Jak už jsem řekla, u volejbalu vlastně relaxuju, nijak moc nehledím na svůj věk a snažím se makat na maximum, stejně jako ostatní holky. Dokud budu přínosná pro tým, chci pokračovat, ale jakmile bych pocit své užitečnosti na hřišti ztratila a nebo by mi řekli, že už to nemá cenu, radši skončím. Nechci, aby mě museli násilím vyhánět z palubovky.“ (směje se)