VK Prostějov - volejbalový klub
VK Prostějov - Mistr ČR
VYHLEDAT:
Český volejbal CEV CUP

Nejbližší zápasy A týmu
27.03.2019 18.00Přerov - VK Prostějov
všechny zápasy
Město Prostějov Olomoucký kraj TK PLUS

FanShop
10x Mistryně České republiky
10x Vítězky Českého poháru
4x Vítězky Česko-Slovenského poháru
1x Vítězky Středoevropské ligy
Pravidelné účastnice evropských pohárů
Tabulky
1VK UP Olomouc181710054:81495:109453
2VK Dukla Liberec181320347:211576:137043
3VK Prostějov181043149:241627:143041
4PVK Olymp Praha18822638:311525:147630
5Volejbal Brno18901836:301473:144828
6VK Královo Pole18801930:341413:144725
7Volejbal Přerov186101126:401454:148120
8TJ Ostrava183021317:461273:146011
9TJ Sokol Frýdek - Místek183011419:461284:155210
10TJ Sokol Šternberk182111413:491123:14859
facebook twitter youtube tvcom
Kalendář
Zápasy

Příští zápasy
Minulé zápasy
Facebook hráček
Anketa
Jak dopadne čtvrtfinálová série UNIQA extraligy žen VK Prostějov - Volejbal Přerov?

(31)
Prostějov vyhraje hladce 3:0 na zápasy.
(26)
Prostějov jednou klopýtne 3:1 na utkání.
(7)
Prostějov postoupí těsně 3:2 na duely.
(27)
Prostějov s Přerovem překvapivě vypadne.

Gymnázium se sportovní přípravou ABC Cyklosport
FYZIO LINE TOPlist

Aneta Weidenthalerová a Tereza Baláková: velký dvojrozhovor s mladými odchovankyněmi vékáčka o volejbalu, škole a vůbec

31.12.2018 | Nová filozofie, kterou začal od léta razit prostějovský volejbalový oddíl, dala šanci být součástí elitního A-týmu VK hned několika mladým hráčkám. Včetně dvou klubových odchovankyň, jež sice dostávají nejméně zápasového prostoru z celého kádru, ale přesto si působení na nejvyšší ženské scéně užívají, současně přitom pilně studují. Smečařka Aneta Weidenthalerová (na připojené fotografii má číslo 7) i univerzálka Tereza Baláková (na snímku s číslem 18) nám ochotně věnovaly tohle obsáhlé dvojinterview.

Jak byste charakterizovaly svou roli v družstvu?
Tereza Baláková (TB): „U mě je hlavně tréninková, protože často jezdím do Brna do školy. A do zápasů za áčko zatím nenaskakuju. Jinak střídám posty podle toho, jak je zrovna potřeba. Někdy jdu na účko, jindy jsem přihrávající smečařka nebo libero.“
Aneta Weidenthalerová (AW): „Já chodím na všechny tréninky a skoro všechny zápasy, protože školu mám jen o víkendech jednou za tři týdny. Snažím se na sobě co nejvíc pracovat, abych se zlepšovala, což se zatím daří asi na podání. Proto mě trenéři během utkání někdy posílají právě na servis, tím se snažím týmu pomáhat. A určitě na sobě budu makat dál s tím, že třeba jednou v budoucnu to vyjde do základu.“
Anet, ty jsi zpočátku bývala po zmíněných střídáních na podání viditelně nervózní. Jak se dařilo to překonávat?
AW: „Ruce se mi vždycky hrozně klepaly a nohy ztuhnuly, nervozita byla ze začátku sezóny fakt šílená. Postupně se to ale časem lepšilo, nějak jsem se s tím vždycky porvala. A určitě mi pomohlo, že občas po nějakém servisu se nám povedlo dát bod, výjimečně spadlo třeba i eso. Přesto musím nervozitu po příchodu na hřiště překonávat doteď, byť naštěstí už nebývá tak velká. Je potřeba hlavně bojovat.“
Terko, jak bereš svou úlohu třinácté hráčky v podstatě mimo sestavu?
TB: „My jsme se na takovém režimu s vedením dohodli už před sezónou právě vzhledem k tomu, že třikrát týdně jezdím do školy. Navíc hostuju za TJ OP Prostějov ve druhé lize žen, kde hrávám úplně všechna utkání a mám tak pravidelné zápasové vytížení.“
Jaké to je v ópéčku?
TB: „Něco jiného než s áčkem v extralize. Některé holky v OP nejsou zvyklé trénovat natolik intenzivně, jiné už mají třeba rodiny a celkově ta příprava neprobíhá samozřejmě tak úplně naplno, jako ve vékáčku. Což já chápu. Stejně jako fakt, že se někdy i na zápasy scházíme horko těžko, abychom vůbec daly dohromady sestavu. Po téhle stránce je to náročnější, ale já jsem každopádně ráda, že si hodně zahraju. Snažím se mančaftu pomoct pokud možno dobrými výkony, holky povzbuzovat i motivovat. A těší mě, že se postupně zlepšujeme. I když jsou někdy ve hře pořád základní chyby.“
Rovněž Aneta naskakuje za TJ OP, byť pouze do některých duelů. Co tvoje dojmy?
AW: „Taky jsem moc ráda, že si můžu zahrát celé zápasy. Od mého přechodu z juniorek jsem si vlastně musela zvyknout, že v utkáních jen na chvilku naskakuju z lavičky. A přitom cítím, že potřebuju hrát nejenom na trénincích, což mi působení v ópéčku splňuje. Spoustu holek tam znám z dřívějška, je to pro mě radost s nimi nastupovat a ve druhé lize hraju víc uvolněně, bez takového stresu jako na extraligové úrovni. Někdy je sice namáhavější přeskakovat ze zápasů OP ve stejný den do VK, ale přesto jsem určitě za tohle hostování ráda.“
Co vám dává možnost připravovat se společně se špičkovými volejbalistkami, například s Helenou Horkou?
AW: „Právě Hela Horká je pro mě vzor. Často při zápasech žasnu, co všechno je schopná bodově dát, opravdu výborná hráčka. A musím říct, že je mi ctí s ní být v jednom týmu. Samozřejmě i s dalšíma holkama, všechny jsou to kvalitní volejbalistky. A navíc tvoříme skvělý kolektiv, já jsem z možnosti být jeho součástí nadšená. Snažím se sbírat zkušenosti, něco odkoukat a jak už jsem řekla, maximálně na sobě pracovat.“
TB: „Zrovna nedávno jsme si s Anet a Slavčou (parťačkou Terezou Slavíkovou – poznámka autora) říkaly, jaký je to pro nás zážitek být v jednom týmu s takovými hráčkami, kterým jsme před lety jako žákyně podávaly balóny při utkáních. Zatímco teď už s nimi samy trénujeme, hrajeme zápasy. Člověk si řekne, že ty dlouhé roky ve volejbalu opravdu k něčemu byly.“
Nakolik důležitý je pro vás volejbal v porovnání se školou?
AW: „U mě to tak možná nevypadá, ale na prvním místě mám školu. Vždycky totiž může přijít vážné zranění nebo něco jiného, kvůli čemu volejbal úplně nevyjde. A já chci mít pořádnou perspektivu na celý život, špičkově hrát se nedá věčně. Teď se sportu samozřejmě snažím dávat maximum a někam to ve volejbalu dotáhnout, což mi umožňuje forma dálkového studia. Přesto školu beru hodně vážně.“
TB: „U mě to tak bylo vlastně vždycky, že jsem školu vnímala jako ze všeho nejdůležitější a volejbal měla jako zábavu, odreagování. Hlavně mě moc baví, proto v něm pokračuju a pořád hraju.“
Co vy a vztah k Prostějovu?
AW: „Já jsem Znojmačka, takže tohle město je pro mě jako rodné prostě srdcovka. Ale Prostějov mám hodně ráda, za pět let jsem si tady na všechno zvykla, chodila jsem zde na střední školu, našla si tu spoustu kamarádek i kamarádů. Takový druhý domov.“
TB: „Já po pravdě moc nevím, jak na tuhle otázku odpovědět. (smích) V Prostějově jsem se totiž narodila a prožila tady zatím celý svůj život, tím pádem je ten vztah nejvíc intenzivní, jak může být. Prostě jsem zde doma, moje vazba na Prostějov je silná.“
Jak intenzivně prožíváte Vánoce?
AW: „Stromeček postavit letos bohužel nestihnu, ten jsme vždycky zdobili s taťkou a tentokrát hrajeme ještě dvaadvacátého večer, takže nic. Jinak se ale na Vánoce vždycky strašně těším, protože je to uprostřed sezóny výjimečná možnost času stráveného s rodinou, která se každý rok vidí v našem případě během svátků úplně celá. My máme ve VK volno od 23. do 27. prosince, takže na tohle budu mít čas, snad i klid.“ (usmívá se)
TB: „Po pravdě mám toho se školou a volejbalem tolik, že jsem si zatím vůbec nestihla uvědomit, že Vánoce už brzy budou. (Rozhovor vznikal týden před Štědrým dnem – poznámka autora) V minulých letech jsem mamce vždy aspoň pomáhala s přípravami svátků, péct cukroví a podobně. Teď ale přijdu večer domů, zeptám se, jestli můžu s něčím pomoct, a mamka řekne, že už má všechno hotové. Za což se nezlobím. (se smíchem) Fakt nestíhám, učení je hodně, třeba teď jsme měli zápočty. K tomu pak hraní a únava se taky projeví. Stromeček asi nazdobíme až třiadvacátého večer.“
Jaké máte plány na Silvestra?
AW: „Většinou jsem Silvestra slavila ve Znojmě, až letos asi udělám poprvé změnu a zůstanu v Prostějově. Něco plánujeme s Terkou Slavíkovou, tak uvidíme, co se podaří vymyslet i potom uskutečnit. Snad to bude fajn a ve zdraví přežijeme.“ (smích)
TB: „Já Silvestra tradičně trávím s rodinou, i tentokrát u toho nejspíš zůstanu. Nic extra nechystám, my míváme poslední den v roce spíš klidnější. Já povahou zrovna nejsem na žádné velké oslavy a párty, dřív jsme celá rodina jezdili silvestrovsky na chalupu. Letos asi doma, v klidu.“
Dáváte si novoroční předsevzetí?
AW: „Dala jsem si jich za život už tolik a snad žádné ještě nesplnila. Třeba nejíst sladké, to vždycky poruším hrozně brzo. Proto moje předsevzetí do příštího roku asi bude, že si žádné nebudu dávat.“ (opět se směje)
TB: „Já na předsevzetí do nového roku moc nevěřím, nedávám si je. A myslím, že ze všeho nejdůležitější je celkově zdraví. Proto bych si přála, ať jsme všichni zdraví a v pořádku.“