Ohlédnutí za sezónou našich žen aneb jaký byl uplynulý ročník stříbrného družstva od letních začátků až po jarní finiš

06.05.2019 | Necelých devět měsíců trvala sezóna 2018/19 v podání volejbalistek VK Prostějov. Když k tomu připočítáme i tři předchozí měsíce, během nichž se dával dohromady nový hráčský kolektiv, dostaneme se na kompletní poslední rok. A za jeho průběhem se teď chronologicky ohlédneme tak, jak jednotlivé dny i týdny přibývaly a co zásadního postupně přinášely.

CÍL S OBMĚNĚNÝM TÝMEM? MEDAILE!

Podle původních prognóz měl silný kádr, který získal desátý mistrovský titul i Český pohár, oslabit natolik výrazně, že se předpokládal teoretický pád až někam do středu extraligové tabulky. Nakonec se však vedení hanáckého oddílu podařilo dát dohromady stále dost kvalitní soupisku.
Sice opravdu odešla takřka celá základní sestava, ze které zůstala jen největší bodová tahounka, univerzálka a kapitánka v jedné osobě Helena Horká. Ale povedlo se přivést jiné dobré plejerky. Novými posilami se staly například smečařky Petra Kojdová a Marie Toufarová či blokařky Eva Rutarová + Veronika Bezhandolska, jediná zahraniční akvizice z Bulharska.
Na nahrávce i na liberu dostaly příležitost prokázat svůj talent a schopnosti mladé klubové odchovankyně Michaela Zatloukalová s Terezou Slavíkovou, mančaft oproti předchozím zlatým letům citelně omladil. Přesto si v daném složení nemohl dávat malé cíle.
„Respektujeme soupeře, ovšem jednoznačně očekávám náš boj o medaile v obou tuzemských soutěžích. Jasným favoritem bude posílená Olomouc. A já věřím, že my budeme schopní postoupit do finále poháru i ligy, abychom tam UP mohli co nejvíc potrápit,“ říkal loni v létě předseda správní rady VK Petr Chytil.

PŘÍPRAVA UKÁZALA MOŽNOSTI I LIMITY

Tréninkové období před soutěžním vstupem trvalo skoro deset týdnů. Většinu z nich se prostějovský soubor pod vedením nové dvojice koučů Lubomír Petráš (povýšil z pozice asistenta) – Lukáš Miček (současně šéftrenér mládeže) věnoval pouze důkladné přípravě bez přátelských duelů.
Ty přišly na řadu až od 8. září a potvrzovaly, co se jevilo hned od začátku: že přebudovaný tým potřebuje čas na celkové sladění i pořádné rozjetí. Tím víc, že plánovaná opora Kojdová se z Francie vrátila bez odpovídající formy a další uvažovaná lídryně Toufarová se pro změnu léčila z poranění ramene.
Nejen proto byly výkony i výsledky na přípravných turnajích proměnlivě střídavé. V Ostravě dokázaly Hanačky navzdory prohře 1:2 s domácím TJ celkově zvítězit, v Bratislavě skončily po podlehnutí 2:3 Liberci druhé, stejně tak v Olomouci díky vyrovnaným partiím proti domácímu UP (2:3) i maďarskému UTE Budapešť (3:2). K tomu se na závěr přidaly ještě dva přáteláky na vlastní palubovce (Liberec opět 2:3, Přerov 4:0).
„Je vidět, že se pomalu dáváme dohromady a ne všechno je zatím optimální, čeká nás spousta práce. Mančaftu však přesto věřím. A jsem přesvědčen, že máme na to bojovat o medaile v obou českých soutěžích. Olomouc vypadá svou kvalitou hodně odskočená, pak bychom se mohli rvát my s Duklou. Další celky ale budou velmi nebezpečné, od Šelem Brno přes Olymp Praha až po Přerov i další,“ odhadoval nový hlavní lodivod vékáčka Luboš Petráš.

ŘÍJEN: TIEBREAKOVÁ DRAMATA STARTUJÍ

Do UNIQA extraligy ČR vlétly úřadující mistryně republiky výborně, premiéru v Ostravě totiž zvládly přesvědčivě hladce 3:0. Jenže hned druhé střetnutí s Olympem ukázalo, že to až taková pohoda rozhodně nebude, těsná výhra 3:2 se rodila v nemalých bolestech.
Totéž platilo o otočeném souboji na půdě papírově slabšího Frýdku-Místku (3:1) i těžce vydřeném vítězství u brněnských Šelem z téměř ztracené bitvy (3:2). Načež herně nadmíru nevyrovnaná ekipa uzavřela nelehký úvod soutěže s řadou zápasů venku dvěma dalšími tiebreakovými řežemi, tentokrát ztracenými. Zatímco v Olomouci byl zisk bodu za rezultát 2:3 úspěchem, na libereckém hřišti znamenal spíš zklamání.
„Pořád máme ve hře velké výpadky. Vždycky je to nějakou dobu dobré, pak začneme často chybovat, někdy zbytečně až hloupě. Z útlumu se potom zvedneme, ale přijde nová krize a tak stále dokola. Hodně trénujeme a jde o to práci z přípravy přenést do soutěžních zápasů. Asi potřebujeme si víc věřit, zdravé sebevědomí,“ povídala Petra Kojdová sama se potýkající s horší přihrávkou i méně úspěšným útokem.

LISTOPAD: SITUACE SE POSTUPNĚ LEPŠÍ

Družina okolo stabilní bodové mašiny Horké dosáhla během předposledního měsíce kalendářního roku 2018 dvou pozitivně podstatných posunů. Tím prvním se stala šňůra čtyř ligových triumfů, z nichž jediný musel rozhodnout až pátý set (Přerov 3:1, KP Brno 3:2, Šternberk 3:0, Ostrava 3:0). A v aktuálním pořadí se obhájkyně trofeje přetahovaly o druhou příčku se Severočeškami.
Důležitý dílčí úspěch se povedl ve čtvrtfinále Českého poháru, kde jeho desetinásobné držitelky dokázaly vyřadit krajně nebezpečné Šelmy z jihu Moravy s většinou základní sestavy tvořenou ostřílenými matadorkami. Vítězství 3:1 doma i venku přineslo jak kýžený postup do brněnského Final Four, tak částečné uklidnění nervozity uvnitř klubu pramenící ze zvýšeného tlaku jeho vedení na hráčky a realizační tým.
„Myslím, že v některých zápasech jsme mohly určitě zahrát lépe a ještě víc bojovat. Ale celkově to určitě není špatné, skoro pořád vítězíme, nejsme daleko od čela ligové tabulky a postoupily jsme do závěrečného turnaje nejlepší čtyřky ČP. Po herní stránce stále pracujeme na svém zlepšování, hlavně se snažíme odstraňovat opakující se dlouhé výkyvy,“ svěřovala se koncem listopadu Veronika Bezhandolska.

PROSINEC: SMUTEK PŘED VÁNOCEMI

Rychle ubíhající ročník ženám VK slibně pokračoval do poloviny prosince. Zvládly totiž dominantně vymést ze šestnáctifinále evropského CEV Cupu viditelně slabší Levski Sofia z Bulharska dvakrát 3:0. A navíc jela dál vítězná extraligová série, byť s jedním menším zaváháním (Olymp Praha 3:2, Frýdek-Místek 3:0, Šelmy Brno 3:1).
Až v posledních deseti dnech před největšími křesťanskými svátky následoval tvrdý náraz do reality tvořený třemi nepříjemnými porážkami. Ta domácí 1:3 s rivalskou Olomoucí měla dost vysokou jednoznačnost, venkovní 0:3 v hale rumunské Alby Blaj z úvodního osmifinále Poháru CEV dostala rozměr krutě zaslouženého debaklu. Nejvíc však bolelo následné podlehnutí 2:3 konkurentkám zpod Ještědu, protože šlo o přímý souboj druhého celku soutěže se třetím a zároveň předvánoční loučení.
„Poslední tři prohry samozřejmě mrzí, soupeřky byly každopádně lepší. Více či méně, ale pokaždé ano. Řekla bych, že s holkama všechny potřebujeme nabrat novou energii i chuť do volejbalu, aby druhá půlka sezóny byla lepší než první,“ prohlásila evidentně unavená Hela Horká těšící se na krátké volno i následující tréninkovou práci.

LEDEN: KONEC V EVROPĚ, JINAK O.K.

Leč delší soutěžní pauza v trvání skoro jednoho měsíce byla u prostějovských volejbalistek poměrně rozbitá. Hned několik hráček plnilo reprezentační povinnosti, další se potřebovaly věnovat studiu a jiné pro změnu potrápily zdravotní potíže. Týmová příprava tudíž probíhala většinu přestávky v nadmíru nekompletním složení, měla spíš individuálně improvizovanou podobu.
Naštěstí družstvo tahle komplikace nijak nevykolejila. Naopak se zdálo, že nestandardně strávené období mu částečně i prospělo a výkony šly po lednovém návratu do zápasového kolotoče svým způsobem nahoru. Viz přátelské přehrání Šelem 3:1 + připsání maximálních devíti bodů ze tří duelů v lize (Přerov 3:0, KP Brno 3:0, Šternberk 3:1). I elitní Albu Blaj se podařilo v domácí odvetě CEV Cupu víc potrápit, alespoň k zisku sady chyběl kousíček.
„Jsme schopní předvádět velice dobrý volejbal, místy špičkový. Nedaří se nám jej ale udržet po celá utkání, naopak se opakovaně dostáváme do menších i větších výpadků. Především vinou nejisté přihrávky a rovněž lehkých chyb v mezihře, někdy vznikají problémy též v dalších činnostech. Celkově to není špatné, ovšem ani výborné. Svou hru určitě můžeme i potřebujeme ještě zlepšit,“ ohlížel se za extraligovou základní částí kormidelník Petráš.

ÚNOR: STŘÍBRO Z ČP = VELKÁ ÚLEVA

Dosud nejdůležitější mače přišly zkraje února. Na programu bylo Final Four Českého poháru v Brně, kde se kolektiv vékáčka jednoduše musel dostat do finále a současně toužil zabojovat o obhajobu trofeje, ačkoliv by se případné přemožení favorizovaného UP rovnalo skutečné senzaci. Co realita? Nejprve přetěžké udolání Přerova 3:1 v naprosto vyrovnaném semifinále a poté padnutí s Olomoučankami 1:3 v rozhodujícím utkání, kde výhra zůstala hodně daleko.
„Myslím, že podstatný byl postup do finále, což jsme měly jako jasný cíl a ten se povedlo splnit. Přerov přitom neměl co ztratit, pořádně kousal, porazit ho dalo spoustu práce. Naštěstí jsme to společnými silami zvládly. Uspět i proti Olomouci a získat pohár by samozřejmě bylo krásné, něco navíc. Ale soupeřky měly celkově navrch, zvítězily zaslouženě. My jsme určitě spokojené i s pohárovým stříbrem,“ uvažovala první nahrávačka Michaela Zatloukalová.
V elitní tuzemské soutěži se hanácká parta zhoupla nejprve nahoru a vzápětí zase dolů. Na úvod nadstavbové fáze totiž přišel triumf 3:1 v Liberci, čímž se konečně podařilo zlomit sezónní prokletí jménem Dukla. Navíc holky kralovaly též na Olympu 3:0, načež se dostavilo nové vystřízlivění. Mělo podobu dvou klíčových porážek na vlastní palubovce 1:3 s úpéčkem + 2:3 s obnovenou Nemesis ze severních Čech.

BŘEZEN: VYVÁLČENÉ ČTVRTFINÁLE

Na úsvitu prvního jarního měsíce zůstaly Petrášovy svěřenkyně definitivně třetí po nadstavbě, byť jen o fous za druhým Libercem. Po šťastném přemožení Pražanek 3:1 o tom rozhodla hladká prohra 0:3 v hanácké metropoli, do play off tedy loňské šampiónky nevstupovaly z úplně výhodné pozice. Navíc se zranilo libero Terka Slavíková a celou čtvrtfinálovou sérií musely parťačky projít bez ní.
Aby komplikací nebylo málo, nastaly další. Zahajovací utkání proti Přerovu sice zkoncentrovaný mančaft urval 3:1, leč vzápětí vybouchl na půdě soupeřek 0:3 a Zubřice se dostaly do laufu. Tím víc, že ve druhém setu třetího vzájemného zápasu vypadla ze sestavy taktéž vinou zvrtnutého kotníku kapitánka Horká. Oslabený tým VK nejkritičtější momenty celého ročníku naštěstí ustál.
Duel číslo tři kolektivní dřinou umlátil 3:2 navzdory závěrečným nervům včetně šesti neproměněných mečbolů. A stejně těsným poměrem pak doslova vydupal z přerovského kurtu i postupovou výhru na konci čtvrtého mače. V tiebreaku tam protivnice vedly už 13:8, přesto nezdolné Prostějovanky sedmi získanými balóny za sebou otočily na finálních 13:15!
„Byla to strašně těžká série. Soupeřky hrály výborně, my jsme se bez Helči i Slavči snažily makat na maximum a nějak to urvat. Což se nakonec povedlo. Ty dva zdravotní záseky nás s holkama ještě víc semknuly, společně jsme šly tím bojovněji do toho. A moje závěrečné šňůra na servisu? Nejdřív jsem dala se štěstím prasátko. Pak jsem věděla, že soupeřky už budou taky nervózní a když se mi povede dávat dobré podání, šance na obrat určitě je,“ popisovala vypjaté prolomení čtvrtfinálové brány Marie Toufarová.

DUBEN: SLASTNĚ DO FINÁLE, TAM UŽ NIC

Aby měly volejbalistky VK již po semifinále jistotu ligové medaile, potřebovaly ve druhém kole vyřazovací části překonat zatraceně vysokou překážku. V cestě jim stály liberecké sokyně, s nimiž prohrály pět ze šesti vzájemných utkání sezóny (včetně přípravných), navíc pokaždé 2:3.
Tenhle komplex ožil hned napoprvé pod ještědským vysílačem, kde slibně rozjetý souboj dopadl právě porážkou v osudovém tiebreaku. Následně se sice skvadra okolo uzdravené Horké obdivuhodně zvedla a Duklu zdolala jak doma po boji 3:1, tak venku suverénně 3:0. Vzápětí se však  znovu vrátil na scénu strašák pátých sad, prohra 2:3 znamenala promarnění postupového mečbolu i poslední návrat semifinálového dramatu na sever republiky. Tam nezlomené Moravanky opět zabraly a obratem nepříznivého průběhu na 3:1 překročily svůj temný stín.
Vysněná účast ve finále se tedy stala realitou, ovšem nic víc už viditelně vyšťavený výběr vékáčka nesvedl. A v titulové sérii olomouckým favoritkám skoro vůbec nevzdoroval. Ve vstupním zápasu byl vyrovnanější jediný set (0:3), ve druhém střetnutí dva včetně jednoho získaného (1:3). Ani napotřetí se marně snažící obhájkyně pořádně nekously (0:3) a nezbylo, než rivalkám pogratulovat k jasné i naprosto zasloužené finálové dominanci.
Což však nemohlo nic změnit na celkové spokojenosti s dobytou druhou příčkou číslo dva. „Přes veškeré peripetie jsme společně coby jeden mančaft zvládli všechny problémy až k zisku dvou stříbrných medailí, což já osobně považuju za velký úspěch. Už v zimě jsme se dostali do finále Českého poháru, což byl náš velký cíl.  Ještě víc si teď vážím druhého místa v ligové soutěži, ke kterému jsme se tvrdě probojovali.  Holkám za to patří velká pochvala a obrovské poděkování, v klíčových chvílích se semknuly a společně makaly za Prostějov,“ uzavřel trenér Lubomír Petráš ve svém hodnocení.