Kouč Lubomír Petráš: Máme mladý tým s potenciálem, na kterém musíme systematickou prací neustále makat

24.09.2019 | Deset let fungoval trochu ve stínu trenérského bosse Miroslava Čady, pod nímž mezinárodně silné ženstvo VK sbíralo mistrovské trofeje i evropské skalpy. Loni z tohoto závětří vystoupil Lubomír Petráš do popředí, když se sám stal hlavním koučem prostějovských volejbalistek, už ne tuzemsky dominantních. Přesto s nimi získal stříbro v Českém poháru i UNIQA extralize ČR, čímž naplno prokázal své profesní schopnosti. Nyní pokračuje v práci s ještě mnohem mladším kolektivem hráček a už vyhlíží čtvrteční start nového ročníku nejvyšší národní soutěže.

Jak proběhla příprava?
„Po sportovní stránce nebyl větší problém. Sice jsme kvůli rekonstrukci palubovky v hale Sportcentra DDM museli celý srpen trénovat v Národním sportovním centru či Letní hale, ale tam jsou podmínky výborné a tím pádem nám nic nechybělo. Holky odmakaly kondičně i technicky všechno, co bylo potřeba, povedla se nakonec také herní část včetně přípravných zápasů.“
Jak se všichni vyrovnáváte s tím, že zejména kvůli studiu nemáte často na trénincích pohromadě kompletní družstvo?
„Týká se to hlavně dopoledních tréninků, kde studující děvčata někdy prostě být nemůžou. U nových vysokoškolaček by se však situace měla postupně zlepšit, až si domluví aspoň částečně individuální studijní plány. Potom věřím, že se nás bude pravidelněji připravovat většina, v ideálním případě všichni – především v případě odpoledních tréninků. Což je samozřejmě pro kvalitní týmovou práci důležité.“
Co říkáš na konečné složení hráčského kádru?
„Vedení klubu muselo při jeho skládání vycházet z ekonomické reality, proto logicky odešly skoro všechny zkušené opory a současný mančaft je velice mladý. Všechna děvčata mají mezi devatenácti a pětadvaceti lety, kromě Gabiky Kozmík. Tu se při nouzi o blokařky podařilo nakonec v týmu udržet, za což jsem moc rád. Celkově máme sice méně zkušený, ale talentovaný kolektiv se značným potenciálem, na kterém musíme intenzivně makat. Pro mě je taková práce určitě zajímavá výzva.“
Co ti ukázaly či napověděly přátelské duely?
„Hráli jsme solidně, i když já nikdy nechci z přípravných utkání vyvozovat nic zásadního. Některé týmy do nich jdou víc naplno, jiné tolik ne a obraz hry i výsledky přáteláků pak můžou být často zkreslující. Navíc se v mistrácích přidává psychický tlak, který také hraje důležitou roli. Proto nechci vůbec přeceňovat, že jsme těsně porazili Šelmy Brno nebo skončili třetí na turnaji v Olomouci před posílenými Šternberkem i Olympem a rovněž před Libercem. Ligová realita může být jiná, byť holky určitě ukázaly výše zmíněný potenciál. Je však nutné dál na sobě pořád dělat.“
Nakolik si obměněné družstvo sedlo vnitřně?
„Tím, že jde s výjimkou Gabiky vesměs o mladé holky, které jsou si věkově blízko, by měla být vzájemná soudržnost tím větší. Pochopitelně se uvidí až pod soutěžním tlakem, třeba když se nebude tolik dařit. Ale parta vypadá zatím hodně dobře, asi by v ní neměly ani vznikat menší skupinky starších a mladších. Podstatné je, aby mančaft fungoval co nejlépe po herní stránce na hřišti. Tam se budou baby otrkávat i sbírat zkušenosti, hlavně ty nejmladší.“
Jak vidíš rozložení sil v UNIQA extralize 2019/20?
„Příprava sice není rozhodující, ale přece jen něco ukázala. Z mého pohledu třeba to, že Olomouc i po četných změnách na své soupisce včetně odchodů některých tahounek znovu bude největším favoritem. Další celky favorizované na medaile – tedy Olymp Praha, Šelmy Brno a Dukla Liberec – sice v přátelácích nepředváděly nic extra, ovšem v soutěži podle mého názoru výrazně přidají a budou nahoře. Všechny ostatní týmy, možná kromě jednoho či dvou, pak vypadají na podobné volejbalové úrovni blížící se třem jmenovaným klubům. Tím pádem se dá očekávat hodně vyrovnaný i velice zajímavý boj téměř o kterékoliv konečné umístění. Rozhodne, jak se komu bude reálně dařit.“
Pro tebe osobně by znamenalo úspěch co?
„Na rozdíl od předchozích let nemůžeme tentokrát přesně říct či vyhlašovat, na co budeme mít a kam v tabulce míříme. Tudíž žádné cíle v podobě toho, že chceme do první čtyřky nebo na páté šesté místo. Vše je letos hrozně otevřené, zvlášť při očekávané kolísavosti výkonů našich i některých soupeřů, možná většiny. Rozhodně však platí, že my sami si na sebe musíme vytvářet tlak chtění vyhrát každý zápas, do kterého nastoupíme, ze všech sil bojovat a rvát se o každý bod. Takový náš vlastní maximalismus. Základní metou přitom určitě je postoupit do play off, to znamená nechybět mezi čtvrtfinálovou osmičkou.“
Oddechl sis, že se postupem času povedlo dát dohromady i obměněný realizační tým?
„To je každopádně dobře, abychom mohli jako jeden kolektiv kvalitně fungovat. Cením si každého člena realizačního týmu a nejvíc jsem rád za příchod asistenta Lukáše Sťahuliaka, protože dělat úplně veškerou trenérskou práci sám by nebylo optimální. Zvládat se to sice dá, ale na extraligové úrovni dospělé kategorie je určitě lepší i vhodnější si potřebnou práci rozdělit se schopným kolegou. Což platí také o dalších postech v realizáku.“