Lucie Nová: Myslím, že sezónu jsme zvládly dobře. Jen ten předčasný konec byl hrozně divný a mrzel mě

28.04.2020 | Za týden oslaví čtyřiadvacáté narozeniny. A už čtyři roky – tedy šestinu svého dosavadního života – strávila volejbalistka Lucie Nová ve VK Prostějov. Od příchodu na Hanou v létě 2016 se její role postupně měnila od střídající mladice ze začátku zdejšího angažmá až po jednu z největších opor družstva v současnosti. Uplynulý ročník vyšel přemýšlivé smečařce nadmíru solidně a nejen o něm jsme si hezky popovídali.

Co říkáš na sezónu 2019/20 z týmového hlediska?
„Hodnotím ji kladně. Řekla bych, že naše výkonnost postupně rostla, i když jsme v některých zápasech měly výkyvy. Ale k něčemu jsme směřovaly a čtvrté místo po dlouhodobé části extraligy bylo určitě pozitivní s tak mladým kolektivem, jaký jsme letos tvořily. Samozřejmě mrzelo nesplnění medailového cíle v Českém poháru, kde nám vůbec nevyšlo Final Four. A doteď se vyrovnávám s tím, že útok na druhý cíl v podobě úspěchu během ligového play off nám byl odepřen kvůli koronaviru. Pevně jsem totiž věřila, že ve vyřazovacích bojích uspějeme.“
Jak celý ročník hodnotíš po individuální stránce?
„Na rozdíl od předchozích let jsem už dopředu věděla, že bych měla být jednou z důležitých hráček týmu. Na takový větší tlak jsem zatím nebyla tolik zvyklá, ale nakonec se ukázalo, že mi docela vyhovoval. Mít zásadní roli v mančaftu je rozhodně náročnější fyzicky a hlavně psychicky, každopádně jsem za tenhle posun ve své kariéře ráda. Snažila jsem se na sebe brát větší zodpovědnost, snad se mi to aspoň trochu dařilo.“
Připadalo mi, že ve většině duelů ti šel buď útok, nebo přihrávka, ale málokdy oboje zároveň. Souhlasíš?
„Ano, přesně tak jsem to vnímala i ze svého pohledu. Bezprostředně po utkáních bývám většinou hodně sebekritická a vlastní výkony často vidím dost negativně po všech stránkách. Ale časem se mi to pak vždycky rozleží v hlavě a musím říct, že skoro pokaždé mi opravdu fungoval buď útok, nebo přihrávka. Nikdy obě činnosti současně. Nejen v tomhle mám pořád co zlepšovat a můžu si to dát jako takový závazek do dalších let.“
Nakolik tě zasáhlo předčasné ukončení UNIQA extraligy vinou epidemie COVID-19?
„Musím říct, že ten náhlý konec mě zasáhl velmi a brala jsem ho dost negativně. Sice byla sezóna už hodně dlouhá, zvlášť když jsme jako jediný tým soutěže neměli za celý ročník jediný volný víkend mimo vánoční pauzy, únava rostla. Ale přesto jsme se s holkama na vrchol sezóny strašně těšily a společně se chystaly, jak uděláme maximum pro úspěch. Potom bylo ze dne na den najednou všechno pryč, veškerá práce i dřina vlastně k ničemu. Makáte a rázem je celá snaha bez závěrečné satisfakce fuč, aniž s tím můžete něco dělat. Pochopitelně jsme byly hrozně zklamané, převládl divný pocit. A svým způsobem přetrvává až doteď, nemůžu se ho úplně zbavit.“
Měly jste na extraligovou medaili?
„Já osobně jsem byla fakt přesvědčená, že jo. Od pohárového Final Four šla naše výkonnost zase nahoru, intenzivně jsme na sobě pracovaly, vše směřovaly k play off. Navíc jsme ve čtvrtfinále šly na z mého pohledu nejpřijatelnějšího soupeře. Proto jsem věřila, že Ostravu vyřadíme a pak v semifinále potrápíme, třeba i zaskočíme Šelmy Brno. Prostě jsme byly připravené naplno zaútočit na medailový úspěch. Obrovská škoda, že to zásahem vyšší moci nešlo.“
Jak trávíš čas od vyhlášení nouzového stavu dosud?
„Ještě týden po předčasném konci sezóny jsem zůstala v Prostějově a potom se přesunula domů do Kralup nad Vltavou, odkud pocházím. Studuju poslední ročník vysoké školy a zvlášť za současné situace, kdy výuka probíhá výhradně na dálku doma, je to hodně náročné. Dostáváme spoustu úkolů i seminárek, navíc píšu bakalářku a učím se jak na zkoušky, tak na státnice. Máme dva termíny, druhý později v září a první zatím zůstal v platnosti červnový. Já bych ráda šla už v tom červnu, jestli to půjde.“
Udržuješ se při těžkém finiši studia nějak i kondičně?
„Samozřejmě ano, stále se jen učit a být zavřená doma bych nevydržela. Proto vyrážím ven na procházky do přírody, někdy vyjedu na kole. A nutím se i do běhání, byť zrovna běh nemám v lásce. Fyzičku je však potřeba si průběžně udržovat, tak se o to snažím.“
Máš jasno o své další volejbalové budoucnosti?
„V Prostějově mám smlouvu ještě na jeden rok, ale s vedením klubu to zatím řešíme, úplně rozhodnuto není. Uvidíme, jak jednání dopadnou.“