VK Prostějov - volejbalový klub
VK Prostějov - Vicemistr ČR
VYHLEDAT:
Český volejbal CEV Challenge Cup

Nejbližší zápasy A týmu
30.01.2021 17.00Olymp Praha - VK Prostějov
13.02.2021 17.00Šelmy Brno - VK Prostějov
20.02.2021 17.00VK Prostějov - Šternberk
27.02.2021 17.00Přerov - VK Prostějov
všechny zápasy
Město Prostějov Olomoucký kraj TK PLUS
10x Mistryně České republiky
10x Vítězky Českého poháru
4x Vítězky Česko-Slovenského poháru
1x Vítězky Středoevropské ligy
Pravidelné účastnice evropských pohárů
Tabulky
PořadíZV3V2P1P0SB
1 VK Dukla Liberec14111201162:93137
2 VK UP Olomouc14101211164:95234
3 PVK Olymp Praha1484111285:103933
4 VK Šelmy Brno1592041229:113731
5 TJ Ostrava1581331298:118829
6 VK Královo Pole1352151070:108420
7 VK Prostějov14301101040:115510
8 TJ Sokol Frýdek - Místek1412011990:12087
9 Volejbal Přerov1411111887:11686
10 TJ Sokol Šternberk15103111000:12636
facebook twitter youtube tvcom
Kalendář
Zápasy

Příští zápasy
Minulé zápasy
Facebook hráček
Gymnázium se sportovní přípravou ABC Cyklosport
FYZIO LINE TOPlist

Kapitánka Michaela Jurčíková jde na artroskopii kolene. Přinášíme její podrobný pohled na aktuální dění a události

15.12.2020 | Nad každým sportovním týmem v současnosti visí zdravotní hrozba, že kvůli pozitivnímu testu na koronavirus přijde pro některá utkání o část své hráčské sestavy. Volejbalistky VK Prostějov se tomuto nepříjemnému údělu s jedinou výjimkou v osobě blokařky Kateřiny Kvapilové dosud zdárně vyhýbaly. Přesto do nejbližších dvou mačů určitě nepůjdou kompletní, neboť jedna jejich plejerka je zraněná. Jde o kapitánku Michaelu Jurčíkovou.

„Míšu již delší dobu bolelo koleno, navíc se bolest postupně zvětšovala. A vyšetření u lékaře ukázalo, že musí na operaci,“ prozradil hlavní trenér vékáčka Lubomír Petráš. Hrozivě znějící slova naštěstí hned zmírnil. „Absolvuje v uvozovkách jen artroskopii, což není tak vážný zákrok. Půjde na něj ve středu 16. prosince, tudíž vynechá následující zápasy ve Šternberku i proti Liberci. Někdy po Novém roce by se už mohla vrátit do přípravy a teoreticky stihnout další nejbližší utkání 9. ledna ve Frýdku-Místku. Uvidíme,“ odtušil Petráš.
Místo zkušené Jurčíkové každopádně musí naskočit mladá blokařka Petra Kožoušková, jež zatím absolvovala jediné celé mistrovské střetnutí v základu při absenci výše zmíněné Kvapilové. „Peťa se nesmí bát a odehrát maximum, na co má,“ doplnil kouč.

JURČÍKOVÁ: TRÁPÍ MĚ, ŽE JSEM HOLKÁM KVŮLI NOZE NEMOHLA POSLEDNÍ DOBOU VÍC POMOCT

Tady jsou slíbené postřehy naší kapitánky.
O TĚŠENÍ NA POHÁR
„Do Rumunska jsme se s holkama těšily. Věděly jsme, že to bude volejbalově někde jinde, ale lákala nás vidina poznat nové město, být spolu, užít si hotelový komfort a hlavně potom zápas i atmosféru evropského poháru.“
O POUTI NA BALKÁN I ZPĚT
„Cesta byla dlouhá, necelých tisíc kilometrů. Tam i domů jsme však jely přes noc, takže většinu času se prospalo, nebo spíš napůl probdělo. Po příjezdu do Sibiu jsme si všichni společně vyšli do centra města, abychom po jedenáctihodinovém sezení v autobusu probudili nohy. Pak následoval oběd a odpočinek až do večera, kdy jsme měly první trénink v místní hale. Někdo volno celý prospal, někdo se díval na utkání Alba Blaj – La Laguna. Cesta zpátky probíhala v úplně jiné náladě. U mě osobně převládala frustrace a únava zároveň, vidina dlouhé štreky domů taky moc neprospěla. Pan řidič ale horší náladu asi vycítil a v Prostějově jsme tak byli už za deset hodin!“
O TESTOVÁNÍ NA KORONAVIRUS
„Co se týče covid opatření, tak jsme absolvovaly celkově tři testy: první před odjezdem z ČR, druhý rychlotest před prvním tréninkem a třetí po příjezdu do Česka. V hotelu jsme první oběd měly ve formě balíčku na pokoj, snídani jsme si musely samy sestavit přes okénko a na ostatní jídla už jsme měly vyhrazený salónek pouze pro nás. Jinak vše probíhalo tak, jak jsme zvyklí u nás v republice. Roušky se teď v Rumunsku nosí ve vnitřních i vnějších prostorách, nepodávají se ruce a musíte čekat na soupeře, až opustí prostor střídačky atd.“
O VYSOKÉ PORÁŽCE
„Samotné utkání bylo opravdu rychlé. Středeční osmifinále trvalo hodinu a čtvrt, naše čtvrtfinále jen hodinku. Což jsem osobně ještě nezažila, aby byl celý zápas tak bleskově u konce. Trenér při přípravě avizoval, že nemáme co ztratit a že v takových zápasech mimo domácí ligu panuje úplně jiná atmosféra, kterou si máme užít. A hlavně makat spolu, nepolevit. Myslím, že nálada před začátkem byla dobrá a s holkama jsme se nahecovaly už v šatně, kde nám vždycky hraje hudba, srandujem a tak. Potom přišel samotný zápas. Už při losování mi dala kapitánka soupeře najevo, že se s námi nebudou mazlit a že nehodlají ztratit ani set. Sice byla nesmělá a ani se na mě nepodívala, ale cítila jsem z ní sebevědomí, sílu i drsnost. První dva sety jsme opravdu makaly, hecovaly se, tvrdě útočily a snažily se s nimi držet krok. Většinou to však bylo tak, že ony daly dva až čtyři body za sebou, zatímco my většinou jediný. A takhle se proti týmu jako Alba těžko hraje. Třetí set pak už probíhal plně v režii Blaje hlavně na podání.“
O ŠPIČKOVÉM PROTIVNÍKOVI
„Soupeřky hrály ukázkově. Měly přihráno, nahráno a útočně nás potom tvrdě trestaly. My jsme naopak měly měkký servis, jenž nás trápí i v české lize. Můžeme si z toho do dalších utkání vzít, že podání je skutečně důležitou činností jednotlivce, kterou musíme zlepšit. Je potřeba najít recept na stabilní žiletky, jak se ve volejbalu slangově říká servisu létajícímu těsně nad páskou. Právě takové podání je hodně nepříjemné.“
O ZDRAVOTNÍCH PROBLÉMECH
„Ve středu mě čeká operace nohy, na kterou se paradoxně těším. Už měsíc mě trápí levé koleno, které se kvůli častému útočení jednonožkou a taky s ohledem na můj věk ozvalo v podobě píchavé bolesti, což není vůbec dobré znamení. S trenérem jsme se však domluvili, že na artroskopii půjdu až po Challenge Cupu. A ty čtyři poslední týdny byly pro mě dost hrozné. Holkám jsem herně nemohla pomoct zdaleka na sto procent, do levé strany jsem na blok docházela buď pomalu a nebo vůbec, můj silný útok ze zmíněné jednonožky jsme museli zcela zrušit a celkově jsem nebyla pro tým produktivní. Což mě hodně tížilo, že jako kapitánka nemůžu holkám víc pomoct. Ani volejbalově, ani z pozice vůdce, který by měl mančaft hecovat, rozproudit nebo nabudit k dobrému výkonu. Měla jsem totiž co dělat sama se sebou, abych se soustředila na různé pohyby, jež nedělaly mému koleni dobře. A byla jsem hodně opatrná. Navíc to bylo zrovna v době, kdy jsme potřebovaly bodovat na KP Brno, což se nestalo, následně nás čekaly těžké zápasy v Liberci, dvakrát s Olomoucí a nakonec proti Ostravě. Na tu jsme si věřily, chyběl kousek od zisku nějakého bodu do tabulky. A kdybych byla zdravá, tak by třeba tohle utkání dopadlo jinak. Určitý tlak na svou osobu a hlavně frustraci proto cítím i teď, byť se snažím nedávat to při trénincích najevo a být pozitivní. Snad rekonvalescence proběhne dle představ a já se do toho co nejrychleji zase obuju. Holt třicítka na krku se začíná projevovat...“
Míšo, přejeme bezproblémovou operaci, rychlé uzdravování i brzký návrat na hřiště!