Lubomír Petráš: Nejvíc ze všeho nám chyběla silnější psychika a tím i herní kvalita v rozhodujících chvílích

15.03.2021 | Nečekaná možnost rovnocenně se poprat s Olympem o postup mezi elitní extraligovou čtyřku se otevřela před prostějovskými volejbalistkami v průběhu čtvrtfinálové série. Protivník sčítal zdravotní absence opor, výkonnostní rozdíl mezi oběma protivníky se tím stíral, papírové možnosti vyrovnávaly a dokonce postupně překlápěly na stranu VK. Ovšem jen na papíře. Ve skutečnosti to pražská parta i v improvizované sestavě zvládla a dál kráčí skrze play off ona. Hlavní trenér vékáčka Lubomír Petráš se snažil vysvětlit důvody.

Měli jste reálně na vítězství ve třetím duelu čtvrtfinále?
„Určitě ano. My jsme mohli a měli vyhrát už v pondělním druhém utkání doma, natož o tři dny později venku. Ve čtvrtek byl totiž Olymp oslabený ještě mnohem víc než předtím, kromě výborné nahrávačky Lucie Smutné a kapitánky Pavlíny Šimáňové mu scházely ještě další blokařka ze základu Barbora Purchartová plus velmi kvalitní smečařka Eva Hodanová. Hráčky, které naskočily místo nich, samozřejmě nejsou špatné, ale tři z nich ještě nemají ani dvacet let a oslabení to bylo pro soupeře značné. My jsme toho měli jednoznačně využít, minimálně ve třetím vzájemném zápasu v Praze zvítězit.“
Proč to tedy nevyšlo?
„Rozhodovalo víc různých faktorů. Především naše neschopnost udržet dobrý výkon z prvního setu čtvrtečního utkání, kdy jsme zaslouženě dominovali. V dalším průběhu se bohužel projevila naše největší slabina z celé této sezóny: že nejsme silní v hlavách. Skutečně kvalitní tým by při natolik příznivém vývoji nepustil citelně oslabeného soupeře vůbec nahoru, nechal by ho až do konce pod sebou. My jsme místo toho sami začali zbytečně chybovat, což se v tomhle ročníku neustále opakovalo. Tím se Olymp chytil, Aneta Kocmanová Havlíčková ho znovu skvěle táhla, ostatní se přidaly obětavostí v poli. A to na nás stačilo. Naše holky působily ustrašeně, bály se hrát a jako by na ně dolehla ta nečekaně otevřená šance opravdu bojovat o vítězství. Nedokázali jsme trvale odskočit do větších náskoků, sety pokaždé šly do těsných koncovek. Právě tam se zápasy rozhodují, ve vypjatých momentech se vždy ukáže, jak na tom ten který mančaft je. Psychicky, vnitřně i celkově po volejbalové stránce.“
Mohly se holky leknout náhle velké naděje, třeba i na boj o postup?
„To fakt nevím, ale je to možné. Všichni jsme vnímali vzniklou situaci, že Olympu ubývají klíčové opory, tím se pro nás stává víc a víc hratelným. A kromě toho bylo zřejmé, že se na covid pozitivní protihráčky do sestavy soupeře jen tak nevrátí, zvlášť když povinná domácí izolace byla nedávno prodloužena z deseti dnů na čtrnáct. Teoreticky mohly přibýt i další nemocné, osud celé série proto zůstával otevřený. Stačilo jediné: ve čtvrtek vyhrát a tím čtvrtfinále protáhnout, dál by se vidělo podle vývoje situace. Každopádně je veliká škoda, že jsme ani tohle nezvládli.“
Šlo o symbolické vyústění převážně nevydařeného ročníku?
„Dá se to tak říct. Problémy Olympu nám daly možnost, kterou jsme nedokázali využít. Vyřazení ze druhého místa po dlouhodobé části soutěže by pro něj bylo za takových okolností dost kruté, ale taková je doba, s některými věcmi teď nejde nic dělat. Soupeř však zabojoval, zaslouženě postoupil a ukázal, že do semifinále extraligy patří. My musíme sami sobě přiznat, že za předváděné výkony během celé sezóny nemáme mezi nejlepší čtverkou ČR co dělat. Způsob našeho čtvrtfinálového vypadnutí to jedině potvrdil.“