VK Prostějov - volejbalový klub
VK Prostějov - Vicemistr ČR
VYHLEDAT:
Český volejbal CEV Challenge Cup

Nejbližší zápasy A týmu
25.09.2021 17.00VK Prostějov - Šternberk
30.09.2021 17.00Ostrava - VK Prostějov
02.10.2021 17.00VK Prostějov - Olymp Praha
07.10.2021 17.00Liberec - VK Prostějov
09.10.2021 17.00VK Prostějov - Šelmy Brno
všechny zápasy
Město Prostějov Olomoucký kraj TK PLUS
10x Mistryně České republiky
10x Vítězky Českého poháru
4x Vítězky Česko-Slovenského poháru
1x Vítězky Středoevropské ligy
Pravidelné účastnice evropských pohárů
Tabulky
PořadíZV3V2P1P0SB
1 PVK Olymp Praha000000:00
2 VK Šelmy Brno000000:00
3 VK Dukla Liberec000000:00
4 TJ Sokol Frýdek - Místek000000:00
5 Volejbal Přerov000000:00
6 TJ Ostrava000000:00
7 VK Královo Pole000000:00
8 VK Prostějov000000:00
9 VK UP Olomouc000000:00
10 TJ Sokol Šternberk000000:00
facebook twitter youtube tvcom
Kalendář
Zápasy

Příští zápasy
Minulé zápasy
Facebook hráček

Gymnázium se sportovní přípravou

TOPlist

Simona Bajusz: Pět měsíců v reprezentaci bylo náročných hlavně psychicky. Od působení v Prostějově mám vysoká očekávání

13.09.2021 | Velmi zajímavé hráčské posily získalo pro nadcházející sezónu 2021/22 vedení volejbalového klubu VK Prostějov. Jednou z nejkvalitnějších přivedených akvizic je reprezentační nahrávačka ČR Simona Bajusz, která na Hanou zamířila z mistrovského Liberce. Do přípravy svého nového klubu naskočila se značným zpožděním, neboť s českým národním výběrem startovala na mistrovství Evropy žen. Hned po návratu z vrcholné akce jsme sedmadvacetiletou plejerku důkladně vyzpovídali.

Máš za sebou téměř půl roku stráveného v reprezentaci. Jak náročné období to bylo?
„Těžké bylo hlavně na psychiku, protože zpočátku jsme z jednotlivých soustředění ani nesměly odjíždět na víkendy domů kvůli koronavirovým opatřením. Tím pádem jsme byly prvních třicet dní v nároďáku s holkama i s realizačním týmem pořád spolu, bez jediné přestávky. Což po pravdě bylo dost na hlavu.“
Dostaly jste se aspoň někam ven?
„Během toho úvodního měsíce vůbec ne. Nesměly jsme za rodinou, ani si jít nakoupit do obchodu nebo skočit někam na kafe. Všechen volný čas jsme trávily na hotelu, hlavní náplní samozřejmě byly tréninky a regenerace. Abychom se nikde nenakazily, zůstávaly jsme izolované od okolí.“
Po těch třiceti dnech se režim již trochu uvolnil?
„Ano, potom jsme už nezůstávaly pořád zavřené na hotelu. Přísný režim se postupně uvolňoval i díky tomu, že jsme byly naočkované.“
Zkraje dlouhého repre bloku jste úspěšně absolvovaly kvalifikaci ME. Šlo pocitově o nejhezčí momenty?
„Určitě jo. S holkama jsme byly natěšené, ještě spolu nebyly tak dlouho a tím pádem si nelezly tolik na nervy. (smích) Měly jsme jasný cíl postoupit na EURO, společně za ním šly. A herně se nám ve většině kvalifikačních utkání dařilo, tím pádem jsme se na šampionát dostaly bez větších problémů.“
V tu dobu tedy panovala pohodová atmosféra?
„Ano, ponorka přišla až později. (usmívá se) Nechci, aby to vyznělo nějak hrozně, ale ono je asi normální, že když strávíte ve skoro výhradně uzavřeném kolektivu víc než pět měsíců téměř v kuse, tak jde o nápor na vzájemné vztahy. Za daných okolností a v rámci možností jsme se to snažily zvládnout co nejlíp, hlavní trenér pak už vymýšlel různé věci. Třeba měnil složení dvojic na pokojích, abychom netrávily stejné holky všechen čas pořád spolu.“
I Golden European League se vyvíjela dlouho slibně, náraz přišel až při závěrečném Final Four. Souhlasíš?
„Přesně tak to bylo. Základní část nám vyšla hodně slušně, tam jsme předváděly myslím dobré výkony. V semifinále to však bylo proti domácím Bulharkám bez šance, s těma jsme prohrály dost jasně. Ony jsou fakt silné, výškově nad námi a navíc byly výborně připravené. Tahle porážka se dala překousnout, ale velká škoda potom byla prohry v utkání o třetí místo. Bronz jsme hodně chtěly a na Španělky určitě měly, bohužel nám ten zápas absolutně nevyšel. Tudíž zavládlo zklamání.“
Vrcholem celého cyklu následně bylo mistrovství Evropy. Co říct k němu?
„Splnily jsme základní cíl, tedy postoupit ze skupiny do play off. Povedlo se vrátit Španělsku předchozí porážku, a zdolaly jsme taky Řecko, což byla podmínka dalšího pokračování v turnaji. Řekla bych, že pěkný volejbal jsme většinu času hrály i proti Němkám a Polkám, ale v rozhodujících momentech se přece jen projevilo, že nám k jejich překonání ještě něco chybí. Mrzelo to hlavně s Německem, tenhle zápas byl naprosto vyrovnaný. Možná chybělo jen trošku štěstí v dramatických koncovkách.“
Do vyřazovací fáze jste prošly až ze čtvrtého místa skupiny a tím narazily na elitní Turecko. Neřešitelné?
„V osmifinále jsme se samozřejmě snažily na maximum a jeden set nám vyšel skvěle, ale jinak byly soupeřky jednoznačně lepší. Turkyně jsou opravdu vynikající, mají super bloky a nakonec skončily celkově třetí, oproti nám jsou na jiném levelu. To si musíme přiznat. Na Evropě jsme však určitě nijak nepropadly, na druhou stranu ani nezazářily. Byl to z naší strany asi takový průměr.“
Ty osobně jsi celý uplynulý reprezentační úsek strávila na pozici druhé nahrávačky. Nakolik jsi byla s touhle rolí smířená?
„Dělat dvojku, s tím by se asi nikdo úplně nesmířil. Snažila jsem se to ale brát tak, že jsem součástí nároďáku a mým hlavním cílem je mu co nejvíc pomáhat. Proto jsem se celou dobu snažila makat naplno, trénovat naplno. A čekala jsem na příležitost.“
Co sis z letošního působení v národním kolektivu odnesla?
„Psychicky jsem se dost zocelila. (směje se) Každopádně být součástí nároďáku a pět měsíců se připravovat, chvilkami i hrát zápasy s nejlepšími českými volejbalistkami mi dalo opravdu hodně. Věřím, že se tím dokážu dál výkonnostně posouvat a zúročit spoustu nasbíraných zkušeností.“
Pojďme ke klubovým záležitostem. Proč ses rozhodla opustit mistrovskou Duklu a jít do momentálně ne tolik elitního Prostějova?
„Dostala jsem nabídku od pana Čady s tím, že se vrací na místo hlavního trenéra, což mě docela nalákalo. Druhou pobídkou ke změně byla moje situace v Liberci, kde jsme se s parťačkou na nahrávce dost střídaly, což mi úplně nesedí. Tady v Prostějově bych měla být jasnější jednička a nastupovat pravidelně, i proto jsem se rozhodla sem jít.“
VK se minulý ročník nevydařil, snažil se posílit. Jak vidíš novou sezónu?
„Věřím, že si s holkama budeme rozumět a dobře fungovat jako tým. Kádr vypadá zajímavě složený, proto mám vysoká očekávání. Myslím, že bychom mohly být schopné bojovat v extralize o medaili. Za mě je to určitě náš cíl, na bednu zkusíme zaútočit.“
Máš nějaký odhad ohledně rozložení sil v nejvyšší ženské soutěži ČR?
„V podstatě všechny celky docela obměňovaly hráčské kádry, například Olomouc má skoro úplně nový mančaft. Proto může další ročník české ligy dopadnout jakkoliv, já očekávám jedno velké překvapení. Od nás snad jen pozitivní. Sama jsem zvědavá.“
Znáš osobně některé své nové parťačky?
„Aspoň od pohledu znám všechny holky kromě Brazilky, která přišla ze Slovenska. Nastupovaly jsme proti sobě v českých soutěžích, s některými jsem dřív hrávala v jednom klubu, s jinými jsme se potkaly v reprezentaci. Takže rozhodně nejdu do cizího kolektivu, se začleněním nevidím žádný problém.“
Co adaptace v hale Národního sportovního centra PV, kam se prostějovské ženy přestěhovaly?
„Já to tady už docela znám, protože jsme zde měly soustředění s nároďákem a strávily tu dost času. Trénovalo se mi tady dobře, zvyknu si určitě v pohodě. Hlavní je, aby se nám v téhle krásné hale co nejvíc dařilo.“
Na které ze svých dosavadních působišť nejraději vzpomínáš?
„V Olympu Praha jsem strávila osm let, což o něčem svědčí. Ale i potom v Liberci jsem byla tři roky a získala tam mistrovský titul, takže na obě tahle působiště vzpomínám jedině v dobrém. I na Slavii Praha, kde jsem s volejbalem začínala.“