Karolína Fričová: Zklamání z nepostupu s nároďákem bylo velké. Návrat do Prostějova pak proběhl v pohodě, už jsem tady zvyklá

16.09.2021 | Má za sebou více než pětiměsíční reprezentační anabázi, teď se snaží po návratu do svého klubu co nejrychleji najet (či najít) prostějovské herní koleje. Slovenská smečařka a volejbalistka VK Karolína Fričová mluvila v rozhovoru o tom, co bylo, je i bude.

Jak by znělo tvé ohlédnutí za evropským šampionátem žen 2021?
„Z týmového hlediska smutně, protože jsme v rozhodujícím utkání o postup do osmifinále měly tři mečboly proti Bělorusku. Stačilo jeden proměnit a skončily bychom v základní skupině dokonce třetí, takhle jsme po prohře 2:3 obsadily až páté místo. A z mistrovství Evropy jely domů bez účasti v play off, což nás strašně mrzelo. Zklamání bylo samozřejmě velké, ani s odstupem času tenhle klíčový zápas ještě nejsem schopná úplně zpracovat. Dost to bolí, ta osudová porážka mi stále leží v hlavě. Tím víc, že jsme byly postupu hrozně blízko a místo radosti vše dopadlo špatně.“
Mělo Slovensko na víc?
„Pravděpodobně ano. I když spousta lidí tvrdila, že nám z jejich pohledu jakoby chyběla energie. Což je možné, po dlouhé přípravě a předchozích akcích jsme už třeba neměly tolik sil. Nasazení ani bojovnost nám rozhodně nechyběly, zmíněná energie nejspíš jo. Po těch měsících tréninků jsme do toho daly maximum, bohužel to těsně nestačilo.“
Ty osobně jsi ale dostávala čím dál víc herního prostoru. Alespoň tohle tě potěšilo?
„Určitě, za důvěru od trenéra a tolik zápasových šancí jsem byla moc ráda. S přibývajícím časem jsem hrála na Euro stále víc, potom mě kouč dal dokonce do základu. A na hodně důležitá utkání. Já jsem přitom byla původně spokojená už s tím, že jsem se dostala do nominované čtrnáctky pro šampionát. Nakonec jsem si i docela zahrála, což pro mě znamenalo velké potěšení. Snažila jsem se příležitost splatit co nejlepšími výkony.“
Po ME jsi logicky chtěla delší volno na odpočinek, trenér Čada naopak tvoje brzké zapojení do klubové přípravy. Stačil necelý týden oddechu?
„V rámci možností ano. Mám přítele ve Španělsku, kvůli reprezentačním povinnostem a covidovým opatřením jsme se hrozně dlouho neviděli. Tak jsem hned po mistrovství odcestovala za ním, abychom aspoň pár dnů strávili spolu. Bude to zase na delší dobu naposledy. Následně jsem pobyla o volném víkendu doma s rodinou a potkala se i s dalšími lidmi, které jsem chtěla vidět. Odpočinek to byl sice krátký, ale příjemný.“
Jaké pak bylo připojení k družstvu Prostějova?
„Bez problémů. Jsem tady už třetí sezónu, takže dobře znám prostředí, trenéry, podobu přípravy i holky, které zůstaly v týmu. S novými posilami se rychle sžijeme, celkově mě spoluhráčky mile přijaly zpět mezi sebe. Takže návrat do Prostějova úplně v pohodě.“
Nová kapitánka Simona Bajusz mě trochu překvapila odvážnými ambicemi na medailový útok. Myslíš, že současný kolektiv VK může v extralize mířit tak vysoko?
„Zrovna včera jsme se o tom s holkama bavily, že medaile by byla úspěch, který podle mě není až tolik nereálný. Pokud každá budeme herně předvádět to, na co máme, bude fungovat i týmová souhra a chemie mezi námi v kolektivu společně s dodržováním taktických věcí, tak medailové umístění nemusí viset natolik vysoko, jak se možná zdá. Pochopitelně je potřeba také určitá dávka štěstí, abychom zůstávaly zdravé a dlouhodobě udržovaly co nejlepší formu, pomáhaly si navzájem.“