Jaroslav Matěj: Systémovostí práce s mládeží se snažíme jít stále nahoru, potřebujeme ale víc trenérů

04.06.2012 | Sice nebyl splněn hlavní cíl v podobě postupu juniorek do extraligy, přesto má za sebou mládež volejbalového oddílu VK AGEL Prostějov velmi úspěšnou sezónu. Značný zájem ze strany děvčat o hru pod vysokou sítí a kvalitní zázemí díky výborně fungujícímu klubu se postupně daří zúročovat ve zvyšování herní úrovně i práce obecně v družstvech všech věkových kategorií. Po pěti letech novodobé existence našeho oddílu tak péči o talenty nic podstatného nechybí, ovšem na druhou stranu zlepšovat je vždycky co. Podrobněji jsme dané téma rozebrali v následujícím interview, které poskytl šéftrenér mládeže VK Jaroslav Matěj.

Když vezmete prostějovskou volejbalovou mládež jako celek, udělala během uplynulého roku kvalitativní posun k lepšímu?
„Je velmi těžké posoudit, zda vůbec a případně jak velký děláme posun k lepšímu. Jakékoliv zlepšování pro mne znamená hlavně dlouhodobou stabilitu výkonnosti, která vyplývá za systémovosti práce. Z tohoto pohledu - tedy nejen podle výsledků - pro mne určitě o posun k lepšímu jde. Teprve další roky však ukážou, zda se jedná o posun trvalý.“
Vaším dlouhodobým záměrem je, aby na mladých hráčkách VK byla patrná „prostějovská volejbalová škola“. Daří se naplňovat tento záměr?
„Tím se opět vracíme ke zmiňované systémovosti práce. Nevím, jestli se to dá nazvat přímo prostějovskou volejbalovou školou, ale snažíme se pracovat podle jednotné metodiky a dobrat se tím ke stejným pohybovým výsledkům u všech hráček. Sázíme hodně na správnou techniku, která by společně se somatotypem měla vést k dobré výkonnosti jednotlivých děvčat i celých družstev. Z mého pohledu se zatím záměr daří naplňovat s drobnými výhradami dobře, ale opět musím dodat, že teprve delší časový úsek ukáže, jestli je tato cesta správná.“
Hned zkraje sezóny jste přišli o jednoho z trenérů Vasju Samce. Byl to velký problém a jak se jej povedlo vyřešit?
„Problém to opravdu byl a velký, vyřešit se nám jej nepodařilo. V rozjeté sezóně se pouze velmi těžko podaří najít volného trenéra, který by byl schopen rychle naskočit do rozjetého vlaku. S Vasjou jsme navíc byli hodně sehraní a práce ve dvojici byla velmi intenzivní i produktivní. Myslím si, že takový typ trenéra budeme těžko hledat, ale to je spíš na samostatný článek. Navíc nás nepostihla pouze tato ztráta. Ještě daleko víc mne mrzí odchod Lenky Koblerové od žákyň, který nám totálně naboural systém v téhle věkové kategorii a v podstatě celou sezónu jsme řešili provizorně. Nebýt rychlého návratu Dany Vlčkové z mateřské dovolené, systém by nám to narušilo mnohem výrazněji.“
Potřebujete stále nové kouče mládeže k rozšíření trenérského štábu? Nakolik jste coby šéftrenér spokojen se svými oddílovými kolegy, s jejich prací?
„Vracíme se opět k předchozí otázce. A jasně platí: ano, potřebujeme další trenéry! Je zcela bez diskuse, že optimální je, aby u týmu či přesněji u tréninkové skupiny pracovala dvojice. O takovém stavu se nám zatím pouze zdá. A nemusím asi zdůrazňovat, že žádní noví zájemci se nehrnou. Z tohoto pohledu si velmi vážím všech našich trenérů bez rozdílu. Podle mne odvádějí na svých úsecích velmi kvalitní práci, tím ovšem neříkám, že nemáme všichni co zlepšovat.“
Co považujete za největší úspěch soutěžního ročníku 2011/12?
„Výsledkově se nám podařilo splnit všechny cíle, které jsme si na začátku stanovili. Bojovali jsme o postup do extraligy juniorek, bojovali jsme o medaile v extralize kadetek, juniorky mají zlato z Českého poháru, starší žákyně získaly stříbro ve stejné soutěži a skvěle vyhrály mistrovství republiky, béčko starších žákyň se probojovalo do první části MČR a vůbec se tam neztratilo, mladší žákyně kvalitně bojovaly na mistrovství Moravy a Čech. Prostě vše, jak jsme si naplánovali. Osobně si myslím, že hlavní úspěchy jsou dva. Zaprvé to, o čem jsem mluvil už v předchozích odpovědích: pracujeme systémově a dlouhodobě, máme zatím dost dětí včetně talentovaných a tím i předpoklady k výkonnostnímu růstu klubu. Druhá věc, která mne opravdu hodně těší, je pět našich hráček v mládežnických reprezentacích.“
Co naopak berete jako největší zklamání?
„Pro mne je velkým zklamáním, že se nepovedla ta pověstná třešnička na dortu v podobě postupu do extraligy juniorek, nebo zisk medaile v extralize kadetek. Mohu si stále dokola odříkávat objektivní příčiny, které k tomu vedly, ale o zklamání určitě jde. A když se vrátím ještě víc do minulosti, tak zklamáním byl i odchod Lenky Koblerové hned na začátku sezóny.“
Je nepostup juniorek do extraligy velkým problémem? Co bylo jeho hlavní příčinou a jak se s danou situací vyrovnáte?
„Co je to velký problém? O život tady určitě nejde. Je ale samozřejmé, že v naší koncepci hrají nejvyšší soutěže velkou roli. Ty ostatní podle mne totiž mají nevalnou úroveň a ve své podstatě tak nikoho - ani trenéry, ani hráčky, ani klub - nenutí k dlouhodobé a systematické práci. Podle mne naše družstvo během kvalifikace dokázalo, že do nejvyšší soutěže patří. Na rozdíl od některých kritiků si myslím, že jeho výkonnost je extraligová. Naštěstí oddíl investoval do koupě této soutěže od Nového Jičína, za což patří klubovému vedení obrovský dík. Teď ještě musíme vyřešit potřebu dalšího trenéra a možná i příchody hráčských posil odjinud.“
Dokázal se již Prostějov co do úrovně své volejbalové mládeže vyrovnat národní špičce?
„Opět se musím opakovat. Teprve čas totiž ukáže, jestli jdeme správnou cestou. V současnosti určitě ve špičce jsme a mnozí nás počítají dokonce do absolutní v oblasti systémovosti práce s mládeží. Absolutní špička ovšem pracuje dlouhodobě, a to bez výraznějších výkyvů. To samozřejmě vyžaduje ještě trochu jiné podmínky a je otázkou, zda se chce Prostějov v budoucnu do takové absolutní špičky prosadit.“
Platí, že zájem děvčat o hru pod vysokou sítí je v Prostějově značný? Co by holky mohly obecně ještě zlepšit?
„Už jsem říkal, že zatím máme děvčat dost, ale usnout na vavřínech by mohlo mít v budoucnu fatální následky. Mnohé se již udělalo, ale podstatně víc práce nás teprve čeká. Zlepšit se musí hlavně systém přípravek a dlouhodobá spolupráce se školami, což ovšem bez širšího trenérského kádru nejde. Tím se opět dostáváme k trenérům, kterých je neustále nedostatek. To je podle mne nejbolavější místo a pokud se mne ptáte, jak to napravit, tak sice nějaké nápady mám, ale zatím jsou spíše z říše snů a nerad bych je prezentoval, dokud nebudou reálné.“
Každý rok si pochvalujete výbornou spolupráci s vedením klubu, jeho péči o talenty. Můžete svou spokojenost i letos zopakovat?
„Rozhodně ano, ve spolupráci s vedením není žádný problém. Zdá se mi, že pokud se týká mládeže, jsme v Prostějově poněkud dál, než v jiných srovnatelných klubech, a to nemluvím pouze o podmínkách, ale též o stylu práce. Také zde ovšem platí, že máme určitě rezervy a budeme na nich dál pracovat.“