Hodnocení č.7: Daří se nám udržovat to, co jsme s mládeží vybudovali. Nesmíme však ani dál polevit, zdůrazňuje Jaroslav Matěj

04.07.2014 | Velkou dávku úsilí, energie i nervů věnoval Jaroslav Matěj během posledních pěti let tomu, aby z mládežnické složky VK Prostějov pomohl postupně vybudovat fungující organismus nejvyšší republikové úrovně. Pohledem zvenčí se zdá, že dílo se daří, neboť ve všech věkových kategoriích patří Agelky do české špičky. Co si ale myslí samotný šéftrenér mládeže vékáčka ve vztahu k uplynulému soutěžnímu ročníku? O tom čtěte v následujícím rozhovoru.

Nakolik úspěšná se vám jeví nedávno skončená sezóna 2013/14?
„Myslím, že jsme v porovnání s předchozím rokem nijak neklesli, možná spíš ještě šli trochu nahoru. Každopádně se nám daří držet hodně vysoký standard a patříme v práci s mladými volejbalistkami k nejlepším v České republice, což potvrdila nominace mezi tři top kluby v anketě Volejbalisté roku ČR v kategorii Nejlepší mládežnický oddíl dívek. Dostali jsme se tam společně s Olympem Praha a KP Brno, nejen na základě dosažených úspěchů už si nás odborná volejbalová veřejnost začala víc všímat. Vytvořili jsme dobrý trenérský kolektiv, máme spoustu šikovných holek i dlouhodobou podporu klubového vedení a dovolím si tvrdit, že odvádíme kvalitní práci. Nebo se o to alespoň ze všech sil snažíme.“
Máte příjemný pocit z pokračujícího pozitivního trendu v péči o mládež VK AGEL?
„Člověka samozřejmě těší, když se mu práce daří. My jsme se však dostali poměrně rychle na vrchol a teď se snažíme vše stabilizovat tak, abychom se nahoře trvale udrželi. Jde o to mít všechny kroky a prvky u mládeže promyšlené i vyvážené, například nepřivádět zbytečně mnoho děvčat z jiných klubů, ale hlavně si převážnou většinu sami vychovávat. Což stojí strašně moc úsilí, podobně jako udržovat nebo ještě rozšiřovat trenérský štáb, ze kterého každoročně někdo vypadne a je okamžitě nutné hledat adekvátní náhradu. Tentokrát se to týká hned trojice Lenka Koblerová, Aleš Dočkal a Míša Jančíková, za niž musíme sehnat jiné, pokud možno stejně kvalitní kouče. Pracujeme na tom, snad tuhle díru úspěšně zacelíme.“
Prostějovské juniorky skončily v rámci ČR osmé, kadetky druhé, starší žákyně sedmé a mladší žákyně osmé. Je to úspěch?
„Vždycky opakuji, že výsledky nejsou u mládeže rozhodující a stěžejní. Pochopitelně však většinou odráží, jak holky v té které kategorii volejbal umí, jak dobře se s nimi pracuje. A právě z toho mám největší radost, neboť na všech našich mladých hráčkách je vidět vysoká technická úroveň jednotlivých úderů i činností, správné herní návyky a snaha vést je pozitivním směrem jak sportovně, tak lidsky včetně co nejlepšího zvládání školy. Podrobnější hodnocení jednotlivých výsledků nechejme na jiné místo, každopádně celkově mám z výkonů našich děvčat v uplynulé sezóně příjemný pocit a jsem spokojený.“
Snažili jste se do fungujícího systému včlenit i některé nové prvky?
„Ani ne. Náš systém péče o mládež je podle mě dobrý a spíš jde o to, aby fungoval na sto procent. Což je někdy složité, určité faktory ještě potřebujeme v tomhle směru vylepšit. Obecně jsem ale přesvědčen, že model máme zvolený správně: za každé družstvo nesou zodpovědnost jeho trenéři, hráčky si předávají podle věku postupně mezi jednotlivými kategoriemi, všem holkám se snažíme vštěpovat co nejlepší volejbalovou techniku a maximum děvčat vychováváme z vlastních zdrojů. Výše zmíněné rezervy vidím zejména ve výběru úplně nejmenších adeptek při náborech a podobně, což hodláme v brzké době zlepšit. Už máme vymyšleno, jak na to, teď jen zbývá záměry uskutečnit a převést do reality. Totéž se týká plánu přivést do naší trenérské party kouče, který se stane šéftrenérem žákovských složek a svou osobou je zastřeší. I zde jednáme a věřím, že vytipovaného člověka již teď v létě získáme do svých řad.“
Nevidíte rezervy rovněž v tom, aby aspoň některé top juniorky byly schopné uplatnit se v ženském áčku VK?
„Vzhledem k tomu, že náš klub staví dospělý A-tým pro evropskou Champions League, není zrovna jednoduché vychovat natolik výjimečné talenty, které by už v tak nízkém věku byly okamžitě schopné plnohodnotně naskočit do společnosti mezinárodních hvězd. Přesto i v tomto směru vidím během posledních let posun, když Míša Zatloukalová již podle mého názoru klidně má na to dělat v našem áčku nahrávačskou dvojku a několik dalších výrazných talentů určitě může dostat obdobný prostor v nejbližších letech. Na mysli mám například Evu Lakomou, Kristýnu Adamčíkovou, Pavlu Meidlovou či některé další, u kterých vidím slibný potenciál. Záleží na jejich další píli, štěstí i okolnostech.
Na závěr bych každopádně rád poděkoval všem našim mládežnickým hráčkám i jejich trenérům za dobře odvedenou práci a rodičům i vedení klubu za podporu. Podstatné je nepolevit, naopak na maximum dál makat.“