Šéf VK Petr Chytil se ohlédl za sezónou: V Evropě to sice tentokrát nevyšlo, ale české soutěže jsme opět zvládli na výbornou

25.06.2016 | Už před začátkem uplynulého soutěžního ročníku 2015/16 bylo zřejmé, že zopakovat výsledkovou mimořádnost z předchozí sezóny se podaří jen stěží. "Senzačním postupem do play off Champions League i skvělými výkony jsme si laťku nasadili tak vysoko, že překonat ji reálně skoro nešlo. Přesto jsme podle mého názoru zase hráli velice dobrý volejbal a potvrdili svou příslušnost k širší evropské špičce," zachoval pozitivní náhled předseda správní rady VK AGEL Prostějov Petr Chytil. Víc myšlenek oddílového šéfa přinášíme v tradičním rekapitulujícím rozhovoru.

Jaké pocity a dojmy ve vás zanechala nedávno skončená sezóna?
„Hodnocení bych rozdělil na dvě části. Co se týká českých soutěží, z těch mám pocit dobře odvedené práce, protože jsme do puntíku splnili roli favorita. Kromě jediného malého klopýtnutí v Ostravě na úplném začátku, kdy družstvo ještě nebylo z objektivních důvodů fit, jsme extraligou prošli bez jakéhokoliv většího zaváhání až k jednoznačné obhajobě mistrovského titulu. V Českém poháru jsme dokonce neztratili ani set, byť finále proti Ostravě nebylo v Olomouci úplně jednoduché, nicméně i v této soutěži se nám povedlo prodloužit dlouhou šňůru získaných trofejí. Čímž došlo ke splnění dvou stěžejních cílů.
Poněkud víc jsem po pravdě očekával – a nejspíš i všichni ostatní – od našeho působení na mezinárodní scéně. Ačkoliv jsme s ohledem na velkou sílu soupeřů v ohromně těžké základní skupině dopředu věděli, do čeho jdeme a že to bude nesmírně náročné, tak člověk pořád věřil v alespoň částečné zopakování super výsledků z předchozího ročníku Champions League. Minimálně jsme chtěli všechny tři protivníky dost potrápit, hlavně v domácím prostředí, jenže to se nám bohužel tentokrát moc nepovedlo. Favorité byli prostě lepší a kromě nejlepšího zápasu v Istanbulu jsme nemohli reálně pomýšlet na vítězství. Což nás mrzelo, ale takový je sport. Náš tým zkrátka nehrál v natolik kvalitní formě a na tak vysoké úrovni, aby si postup do play off zasloužil.“
Proč mančaft na rozdíl od fantastického ročníku 2014/15 za klubovými giganty víc zaostával?
„Mně osobně připadlo, že hned několik hráček nezopakovalo vynikající, snad až životní výkony z té minulé sezóny. Zatímco rok předtím byla forma jednotlivkyň i družstva jako celku skvělá, díky čemuž jsme ve skupině hned třikrát vyhráli, letos se všechno tak ideálně zdaleka nesešlo. Výkonnost některých členek kádru šla o něco dolů, ani týmově jsme na hřišti dlouho nepůsobili tak sladěným dojmem. A je logické, že proti favoritům formátu Eczacibasi Istanbul, Chemiku Police či Pomi Casalmaggiore potom šance na úspěch za daných okolností výrazně klesá. Navíc soupeři byli v porovnání s loňskem ještě silnější, dá se říct excelentní. Což dokládá pozdější triumf italského Casalmaggiore v celé Lize mistryň. Po našem vyřazení v základní části se tudíž nedá hovořit o nějakém vyloženém zklamání, ale prosté porovnání s dosaženou bilancí v předchozím ročníku Champions League zkrátka vychází jednoznačně. Zjednodušeně řečeno jsme si laťku nasadili tak vysoko, že její překonání znamenalo skutečně přetěžký úkol, který nevyšel.“
Dá se tedy říct, že bez srovnávání s tolik vydařenou sezónou 2014/15 by ta uplynulá vyzněla mnohem lépe?
„Určitě ano. Navzdory šesti porážkám bez jediného vítězství jsme v nejvyšším evropském poháru rozhodně nijak nevybouchli a námi předváděný volejbal stále měl odpovídající mezinárodní parametry, jimiž jsme potvrdili příslušnost k širší kontinentální špičce. Ostatně i v českých soutěžích jsme kromě slabšího úvodu pravidelně předváděli velice dobrou a divácky atraktivní hru, díky čemuž zůstala národní konkurence znovu poměrně daleko za námi. Věřím, že objektivní fanoušky znalé veškerých okolností jsme nijak nezklamali a opakovaně jim nabízeli takový sportovní zážitek, na jaký se rádi přijdou podívat. A teoreticky mohlo být ještě lépe, pokud by jedna z plánovaných tahounek Liannes Simon krátce po zahájení soutěží nemusela kvůli těhotenství přerušit kariéru. Samozřejmě lze jen spekulovat, ovšem s ní v sestavě při zachování její dosavadní formy bychom velmi pravděpodobně měli ještě větší sílu. Škoda tohoto nečekaného oslabení, avšak i takové věci život přináší. Naštěstí jsme už v létě získali Melissu Vargas, která jako obrovský talent v pouhých šestnácti letech útočně táhla celý tým.“
Co říkáte na změnu formátu Champions League od nového ročníku 2016/17?
„Tahle změna vzešla z ústředí Evropské volejbalové federace, tudíž z tohoto hlediska není o čem diskutovat. CEV tak rozhodl a jistě měl své důvody, aby se nový systém víc podobal například fotbalové Lize mistrů. Takový je prostě trend. Nás se tato úprava dotkla tím, že už nemáme jisté místo v základní skupině a o postup do ní musíme bojovat v kvalifikaci, která bude hodně náročná. Předpokládám, že hned náš první dvojzápas proti RSE Linamar Bekescsaba ve druhém předkole přinese velmi zajímavou konfrontaci. S žádným maďarským celkem jsme se ještě nikdy nestřetli a oproti drtivé většině dosavadních utkání na mezinárodní scéně za předchozích osm let budeme v roli favorita, přitom nebudeme moci vůbec nic podcenit. Současně ale věřím, že náš dostatečně kvalitní tým svou úlohu zvládne a do třetího předkola postoupí. V něm bychom vyzvali lepšího z dvojice MKS Dabrowa Gornicza – Maccabi Haifa. Nechci podceňovat izraelské šampiónky, avšak vzhledem k neustále rostoucí síle polského volejbalu narazíme – samozřejmě pokud vyřadíme Bekescsabu – na Dabrowu Gorniczu jakožto momentálně druhé nejsilnější družstvo špičkové ligové soutěže, která se v Polsku hraje. To hovoří za všechny komentáře a je jasné, že zde už se role favorizovaného kolektivu přesune na stranu soupeře. My budeme moct jedině překvapit.“
Přetrvává radost z výborného počínání oddílové mládeže?
„Pochopitelně ano. Naše juniorky postoupily do finále extraligy a získaly stříbro, kadetkám chyběl k finálové účasti kousek a nakonec vybojovaly bronz. Tím pádem už druhý rok po sobě dosáhly obě tyto věkové kategorie současně na medaili, což je určitě krásný úspěch. Navíc se letos vrátily víc nahoru v rámci celé republiky i naše žákyně a obecně přetrvává velký zájem mladých děvčat z Prostějova i okolí o volejbal. Díky tomu všemu patříme mezi tři nejlepší oddíly v ČR z těch, co se věnují dívčímu volejbalu. To svědčí o kvalitní práci všech trenérů VK AGEL a jejich příkladné péči o naše mladé naděje, po téhle stránce funguje klubový systém výborně. Z čehož mám samozřejmě radost a mohu si jedině přát, ať stejně dobře pokračujeme dál. Asi každý šéf sportovního klubu si přeje mít v dospělém áčku co nejvíc vlastních odchovanců či odchovankyň a možná nastává doba, kdy se něco podobného v trochu větší míře uskuteční také u nás. Vždy však záleží především na výkonnosti té které hráčky bez ohledu na věk.“
Nemůže chybět obligátní otázka na klubové finance. Jak je na tom VK AGEL Prostějov z ekonomického hlediska?
„Nadále platí, že chceme být dominantní v České republice a k tomu se zajímavě prosazovat i na evropské scéně. Abychom tohle zvládali, potřebujeme odpovídající finanční zázemí pro naplnění klubového rozpočtu, který dáváme dohromady s pomocí řady obchodních partnerů a sponzorů. Všem bych na tomto místě rád poděkoval za podporu, zejména pak našemu titulárnímu partnerovi společnosti AGEL a dvěma hlavním partnerům městu Prostějov i Olomouckému kraji. Bez jejich výrazného přispění by prostějovský volejbal nemohl fungovat na tak vysoké úrovni, proto ještě jednou moc díky.“
Spekulovalo se o nejbližší budoucnosti oddílu. Jaká tedy bude?
„Jak už jsem řekl, na našich cílech se nic zásadního nezmění, i když s rozpočtem půjdeme od příštího ročníku o něco dolů. Zvolili jsme ekonomicky rozumnou cestu s tím, že nemá smysl pořádat finanční dostihy s nejsilnějšími kluby Evropy, které se ohledně peněz stejně pohybují v úplně jiných sférách než my. Proto rozpočet částečně snížíme, což by se však nemělo nijak razantně promítnout do kvality hráčského kádru. Tím pádem bude naší metou znovu dominance českým soutěžím a prosazení se v mezinárodním měřítku. Pokud ne v Champions League, tak rozhodně v CEV Cupu.“