První část rozhovoru s končícím šéftrenérem mládeže Jaroslavem Matějem: Z uplynulé sezóny juniorek a kadetek cítím zklamání

21.05.2018 | Více než deset let šéfoval prostějovskému mládežnickému volejbalu a byl ústředním hybatelem toho, že se naděje VK dost rychle dostaly mezi republikovou špičku. Aby se v ní další roky trvale udržovaly. V posledních sezónách – a zvláště během té uplynulé – však došlo k poklesu, který odcházejícího Jaroslava Matěje logicky mrzí. V dnešním úvodním dílu našeho interview se podrobně zaměřujeme právě na soutěžní ročník 2017/18 s jasnou snahou zjistit, proč se talentům vékáčka příliš nedařilo.

Jaké dojmy v tobě celkově zanechala nedávno skončená sezóna?
„Musím říct, že cítím trochu zklamání. A to hlavně z obou nejstarších kategorií, neboť jsem byl loni v létě přesvědčený, že juniorky i kadetky mají na víc, než potom předvedly. Kdyby alespoň z větší části prodaly svůj potenciál, rozhodně mohly postoupit do závěrečného Final Six a juniorky tam klidně mohly útočit na medaili. Bohužel k tomu z mnoha různých důvodů nedošlo, což je mi líto.“
Můžeš rozebrat, proč výběr VK Prostějov U19 skončil až desátý, tedy těsně nad barážovou pozicí?
„Jak už jsem řekl, těch příčin bylo asi víc. Konkrétně u juniorek šlo o maturitní ročník, kde některé hráčky měly vedle volejbalu i jiné zájmy a ty v klíčové fázi soutěže zřejmě dostaly přednost. Základní část extraligy ještě holky zvládaly dlouho dobře, ale už v jejím závěru došlo k výkonnostnímu poklesu. Zlom pak podle mého názoru přišel na prvním nadstavbovém turnaji v Liberci, kde tým právě po maturitním večírku herně i výsledkově vyhořel a z prostřední skupiny spadnul do spodní, zatímco cíl byl přesně opačný – postoupit nahoru. Zbytek soutěže tenhle dílčí výpadek hodně ovlivnil a nakonec z toho bylo až desáté místo. Což je hluboko pod možnostmi mančaftu složeného z kvalitních hráček. Pro holky velká škoda, neboť mnohé mezi juniorkami skončily a odnášely si mnohem horší pocity, než na jaké si zvykly z nižších věkových kategorií v předchozích letech. Navíc během úvodní poloviny tohoto ročníku odehrály i mnoho výborných zápasů, tím víc špatný závěr mrzí. Prostě zklamání.“
Není zajímavé, že většinu sezóny o poznání horší kadetky dopadly nakonec lépe, na osmém postu?
„Určitě je to paradox. Výběr U17 mě totiž zklamával hned od startu ročníku hlavně přístupem některých hráček, jenž následně poznamenal celý kolektiv. Jak jeho hru, tak vnitřní soudržnost a celkový projev na hřišti i mimo něj. V podstatě neustále se špatně trénovalo vinou toho, že spousta děvčat byla pořád na marodce. A jakmile se jedna uzdravila, okamžitě vypadla jiná, tím pádem permanentně chybělo několik členek kádru, často šly absence až do extrémních čísel. Když se k tomuhle přidalo scházející odhodlání poprat se s nepříznivou situací, vyústilo vše v dlouhou sérii porážek a výsledkově hrubě nevydařenou základní část extraligy. Naštěstí kadetky zvládly konec – na rozdíl od výše probíraných juniorek – podstatně lépe. V první nadstavbě sice neuvěřitelně ztratily střetnutí z vedení 2:0 na sety a 24:16, ale druhý nadstavbový turnaj už zvládly vítězně a po třetím dokázaly vzdor přetrvávající marodce poskočit na celkové osmé místo. Myslím, že tenhle závěr ukázal, nakolik mohla být účast v elitní šestce reálná. Bohužel solidní kádr nevyužil svůj potenciál a při zohlednění toho, jak se soutěž dlouho vyvíjela, musíme být především rádi za klidnou záchranu.“
Co říkáš na počínání starších žákyň?
„Pokud začnu krajským přeborem, ten lze určitě hodnotit jako úspěšný. Tým se od jeho startu držel ve vedení, nikdy jej neztratil a přesvědčivě potvrdil veskrze vítězným závěrečným kolem, tudíž konečné prvenství bylo naprosto zasloužené. Umístění na začátku třetí desítky v Českém poháru asi není úplně vypovídající, neboť tuhle soutěž využíváme zejména k obehrávání všech členek hráčského kádru bez ohledu na výsledky. Ale první část mistrovství republiky, kam naše družstvo postoupilo coby krajský přeborník, holkám po výsledkové stránce vůbec nevyšla. Na turnaji v Brně jsem osobně nebyl a nedokážu tedy říct, jak to tam vypadalo herně, ovšem jediné vítězství ze sedmi utkání a sedmá pozice daleko za postupem do závěrečného turnaje MČR má zřejmě dostatečnou vypovídací hodnotu. Lepší však určitě bude, aby podrobnější hodnocení poskytla trenérka Soli Soares.“
Lépe dopadly mladší žákyně, že?
„Přesně tak, ty mi v celé uplynulé sezóně dělaly velkou radost. Krajskému přeboru v podstatě kralovaly a ovládly ho s výrazným náskokem, tím pádem postoupily do úvodní fáze národního šampionátu. Navíc i tam dokázaly uspět a kvalifikovat se na závěrečný turnaj mistrovství republiky mezi šestnáct nejlepších družstev ČR. Z mého pohledu je ale důležitější než tento výsledkový úspěch něco jiného. Co? Že holky zásluhou dobré práce trenéra Jindry Němečka hrály moc pěkný volejbal založený hlavně na výborné technice, což je naše klubová priorita. Aby se s děvčaty dalo kvalitně pracovat dál ve vyšších věkových kategoriích. Že pak mančaft už nestačil na tom finálovém turnaji bych bral poněkud s rezervou. Někteří soupeři samozřejmě byly nad síly našich děvčat, ovšem jiní těžili převážně z horního podání či jiných prvků včetně nefér clon, což my u mladších žákyň nikdy zavádět nebudeme. Nemáme zapotřebí honit úspěchy za každou cenu, naše priority jsou v kategorii U13 úplně jinde. A musím Jindru pochválit, že klubový záměr naplňuje výtečně tím, jak holky učí hrát.“
Co přípravka?
„Tam vznikl trochu zádrhel tím, že Lucka Kučerová coby hlavní trenérka přípravky odcházela uprostřed sezóny a vzala to místo ní Bára Korhoňová. Ale podařilo se tuhle výměnu zvládnout natolik, aby nejmladší věková kategorie bez problémů jela dál v zaběhnutém režimu a chystali jsme si nejmenší volejbalové naděje pro následný přechod do mladších žákyň. Každopádně bychom do přípravky potřebovali víc trenérů, kterých nejen v téhle věkové kategorii není nikdy dost. Do budoucna si pak lze hodně slibovat od rozjíždějícího se projektu Minivolejbal do škol, jenž má na starosti právě Bára a z hlediska hledání talentů v útlém věku má tato cesta značný potenciál.“

Chcete vědět, proč vlastně Jaroslav Matěj ve VK Prostějov končí? Na co z deseti zdejších let nejradši vzpomíná? A co ho čeká dál? Nejen tahle témata najdete ve druhém dílu našeho rozhovoru, který přineseme za týden.