Klára Dvořáčková: Nominací do nároďáku se mi splnil jeden ze snů. Mnohem dřív, než bych čekala, byla jsem z toho v šoku

09.06.2020 | Kariérní cesta vzhůru volejbalové odchovankyně VK Prostějov Kláry Dvořáčkové nabírá pořádné obrátky. Během minulé sezóny pomohla oddílovým juniorkám k postupu do extraligy U19 a ženskému béčku k udržení druhé ligy, navíc stále častěji naskakovala i za extraligový A-tým dospělých. A nyní byla teprve devatenáctiletá nahrávačka poprvé v životě nominována do reprezentace žen České republiky na „domácí“ soustředění v prostějovském Národním sportovním centru, což jí ale koliduje s maturitou.

Začněme tedy školou. Co maturita?
„První dva červnové dny jsme měli písemnou část, nejprve angličtinu a potom češtinu. Myslím, že jsem to zvládla docela dobře, ale celkově teď mám dost náročné a takové složitější období. Maturita je těžká hlavně psychicky, jde o první velkou životní zkoušku.“
Navíc maturuješ ve specifické době koronavirové. Nakolik tě tahle skutečnost ovlivnila?
„Docela hodně, protože jsme od půlky března nechodili do školy a museli se učit sami doma. Až poslední dobou jsme začali znovu chodit aspoň dvakrát týdně ve čtvrtek a v pátek na čtyři vyučovací hodiny, což po hektickém období plném nečekaných událostí určitě pomohlo.“
Ústní část máš kdy?
„V pátek 19. června. Už se hrozně těším, až budu mít celou maturitu za sebou. Snad úspěšně.“ (úsměv)
Kolik tréninků jsi kvůli učení vynechala z uplynulé šestitýdenní přípravy žen vékáčka?
„Zase tak moc ne. Chodila jsem na všechny tréninky kromě pátečních, protože bývaly vždy dopoledne a to jsem několik posledních týdnů už musela do školy. Jinak jsem přípravu absolvovala celou a brala ji jako výborné odreagování od učení.“
Co ti tenhle přípravný blok přinesl?
„S holkama nás chodilo většinou spíš méně, tím pádem byly tréninky víc individuální a zaměřené na kondici i sílu. Postupně jsme si taky zahrály s balónem, kouč nám chystal různá herní cvičení včetně speciálních nahrávačských. Je fajn, že jsme mohly být po té předchozí neplánované přestávce v nějakém zatížení. Osobně se teď cítím dobře připravená hlavně po silové stránce.“
Kdy ses dozvěděla o své nominaci do národního výběru ČR? A jaká byla tvoje reakce?
„Někdy předminulý týden ráno před klubovým tréninkem mi zavolal reprezentační kouč, že jsem v nominaci. Pro mě to byl hrozný šok, něco takového jsem vůbec nečekala. Dávala jsem si cíl dostat se do ženského nároďáku tak do dvou nebo tří let – a najednou to přišlo už teď. Byla jsem tedy strašně příjemně překvapená a jak říkám, i šokovaná. Hned jsem volala taťkovi a brečela mu štěstím do telefonu. Fakt super! (směje se) Hrozně moc si téhle příležitosti vážím, jde o hodně brzké splnění jednoho z mých snů.“
Úvodní dva týdny s reprezentací navíc strávíš doma v Prostějově. Pomůže to překonávat počáteční nervozitu?
„Určitě jo. V Národním sportovním centru to dobře znám, odehrála jsem tam spoustu utkání za juniorky i za béčko. Akorát musím říct, že z těch dvou prostějovských týdnů, které tady nároďák stráví, budu trénovat jen ten první. Druhý už vynechám kvůli učení na ústní maturitu, dohodli jsme se takhle s panem trenérem. Uvidím, jestli mě pak ještě pozve na další soustředění do Jablonce a Pelhřimova.“
Co od své reprezentační premiéry očekáváš?
„Nervózní rozhodně budu, na druhou stranu nemám jako nejmladší hráčka výběru co ztratit. Prostě do toho dám úplně všechno a zkusím ukázat to nejlepší, co umím. Z Prostějova jdeme do nároďáku dvě s Kopy (parťačkou Gabrielou Kopáčovou – poznámka autora), budeme spolu na pokoji. Znám i řadu dalších holek, dost dobře třeba Gábinu Orvošovou nebo Dádu Digrinovou z českých mládežnických reprezentací. K těm zkušenějším spoluhráčkám budu spíš vzhlížet, jsou výborné. Ale strach určitě nemám, není proč se bát.“
Dokončení rozhovoru začátkem příštího týdne!