Gabriela Kopáčová v rozhovoru říká: Věřím, že máme na to hrát lepší volejbal než doteď

28.11.2020 | Jako mašina na body funguje během některých střetnutí univerzálka VK Prostějov Gabriela Kopáčová. Někdy však ani to nestačí, viz týden starý duel v Králově Poli. Dvaadvacetiletá volejbalistka tráví na Hané druhou sezónu, už se ve vékáčku pevně zabydlela a v nelehké době boje profesionálního sportu za své fungování navzdory koronaviru s námi poseděla u následujícího rozhovoru.

V Brně jsi skórovala šestadvacetkrát, přesto z toho byla porážka 1:3. Proč?
„Z mého pohledu určitě máme na mnohem lepší výkony, z naší strany to pořád není stoprocentní. Začátek byl ještě dobrý, ale postupně se naše hra zhoršovala. Myslím, že hodně chyběla Katka Kvapilová na bloku, skoro vůbec jsme neútočily středem sítě. Já jsem se snažila holky podržet, ani z mé strany to však nebylo úplně ono. Soupeř zaměřoval obranu z hlavní části proti mně, celkově jsme se zakončením prosazovaly v průběhu utkání čím dál méně. Přitom věřím, že na Brno máme. A je velká škoda, že jsme s ním oba vzájemné zápasy promarnily.“
Zaměřovaly se protihráčky postupem souboje na tvé osobní ubránění tím víc, že jsi v úvodu často bodovala?
„Ani mi to tak moc nepřipadalo. Třeba v domácím utkání s KP před koronapauzou jsem si všimla, že mě hlídají o dost víc, jejich defenziva byla postavená hodně proti mně. Brněnský trenér na mě často ukazoval, i jejich klubový šéf ze mě nespustil oči, až to bylo docela nepříjemné. Teď v Králově Poli se mi nezdálo moje hlídání ze strany soupeřek tolik intenzivní. Proto jsem chtěla ještě víc nahrávek, než jsem reálně dostávala, abych týmu mohla ještě víc pomoct.“
Do Prostějova jsi přišla právě z KP. Prožíváš vzájemné bitvy po půldruhém roce tady už méně než dříve?
„Pořád cítím, že je pro mě takové nepříjemné hrát v Brně. Ale už to tolik neřeším, snažím se tyhle zápasy brát jako všechny ostatní.“
Zůstaly jste padesát dnů bez utkání a část této doby nemohly normálně trénovat. Cítíš, že na tobě nucená přestávka zanechala nějaké stopy?
„Já jsem naštěstí měla příležitost trénovat dva týdny s českým výběrem na soustředěních v Rakousku a v Polsku, tahle příprava mi ve složitém období hodně pomohla. A dost mi i dala, někam mě posunula. Tréninky tam měly kvalitu, byly dobře přizpůsobené a díky těmhle kempům jsem se dostala zpátky do tempa. Zvlášť když předtím, kdy holky tady v Prostějově chodily trénovat ven, jsem byla nemocná a měla výpadek. Začínala jsem pak od nuly, naštěstí ta kvalita s nároďákem mě rychle zvedla a neměla jsem potom větší problémy naskočit znovu do zápasů.“
Potěšila tě druhá příležitost v reprezentaci během letoška?
„Poprvé v létě byla smůla, že jsem s repre na prostějovském soustředění vydržela pouze dva dny a pak musela skončit kvůli bolavé achilovce. Tentokrát nešlo o klasický národní výběr ČR napříč všemi kluby, spíš to byla směska hráček z Šelem Brno, Olympu Praha, Králova Pole a Prostějova. Přesto jsem byla za tuhle šanci moc ráda a do budoucna bych rozhodně chtěla i na další reprezentační srazy, už plnohodnotné. Ty dva tréninkové týdny v cizině mi opravdu dost daly, například speciální příprava zaměřená na bloky mi vyloženě pomohla. Musím hrát dobře a čekat na příležitost.“
Jak osobně snášíš přísná hygienická nařízení pro profi sportovce?
„Samozřejmě bych byla mnohem radši, kdyby se všechno vrátilo zpátky do normálu. Ta omezující opatření jsou nepříjemná, hodně znát je taky chybějící atmosféra utkání bez diváků. Testování jsem čekala po pravdě horší, nakonec to není tak hrozné. I když chodit na něj každý týden se mi nechce. Pokud je to však podmínka, abychom mohly hrát a pokračovat v soutěžích, tak se to určitě dá vydržet.“
Ty jsi covid zatím neměla, ale je zřejmé, že dřív nebo později jej dostane asi každý. Nakolik prožíváš tuhle snahu vyhnout se propírané nemoci?
„Já osobně se snažím na sebe dávat v rozumné míře pozor, dodržuji určitá pravidla. Ale jinak koronavirus nijak extra neprožívám. Snažím se v rámci možností normálně žít a zůstávat v pohodě. Jestli na mě třeba v obchodě někdo kýchne, tak to stejně neovlivním. (smích) Připadne mi zbytečné se tím nervovat a přehnaně celou tuhle situaci řešit, být stále zavřená doma.“
Parťačka Kateřina Kvapilová musela kvůli pozitivnímu testu vězet v karanténě, byť zůstala úplně zdravá. Co jste jí s holkama říkaly?
„Je zvláštní, že se cítila dobře, po zdravotní stránce jí nic nebylo a přesto vyšla ve výsledku pozitivní. Mohly jsme ji jenom politovat a popřát, ať to doma nějak vydrží. Citelně nám na hřišti chyběla, protože máme užší kádr a každá chybějící hráčka – obzvlášť ze základní rotace – je hodně znát.“
Procházíte sérií náročných duelů proti silným celkům. Nakolik složité bude z nich vytěžit nějaké body?
„Bude to těžké, přesto zkusíme urvat co nejvíc. Dvakrát za sebou hrajeme s Olomoucí, která absolvovala náročný program skupiny Champions League v Itálii a taky teď nemá zrovna široký kádr, musíme toho zkusit využít a třeba je překvapit. Podobně jako Ostravu, té se zatím v lize dost daří a vyšel jí i dvojzápas Challenge Cupu v Lotyšsku. Pokud my zahrajeme dobře, můžeme i s těmito soupeři něco získat. A postupně zamířit v extraligové tabulce výš, než kde momentálně jsme.“
Ve druhém prosincovém týdnu pocestujete za Vyzývacím pohárem do Rumunska. Těšíš se na tuto jistě dobrodružnou výpravu?
„Snad nebude až tolik dobrodružná. (směje se) Čeká nás určitě velmi náročná cesta, autobusem je to do Rumunska hodně daleko. A tam pak uvidíme, jakou covid bublinu pro nás nachystají a co všechno budeme muset dodržovat, podstoupit. Výsledkově můžeme myslím jen překvapit, protože už v osmifinále narazíme na papírově silnějšího soupeře, Porto má na soupisce celou řadu Brazilek. A domácí Alba Blaj coby pořadatel turnaje je asi ještě větší kvalita. Každopádně můžeme nasbírat zajímavé zkušenosti, pochopitelně i zkusit něco uhrát.“