Tereza Blumentritová: Působení v Prostějově je pro mě zajímavý vrchol kariéry a výjimečný zážitek. Snažím se týmu pomáhat

27.01.2021 | Původně měla ve VK jen jistit personálně horší situaci na blokařském postu při zdravotní absenci zraněné kapitánky Jurčíkové. Zkušená posila na hostování z prvoligové Plzně Tereza Blumentritová však během ledna naskočila do všech odehraných střetnutí prostějovských volejbalistek, většinu jich absolvovala celých v základní sestavě. A nakonec po sérii trpkých porážek přispěla v sobotu i ke kýženému premiérovému triumfu v novém kalendářním roce.

Jaký byl duel proti Frýdku-Místku?
„Je hodně důležité, že jsme konečně zvítězily po takové době. Psychicky jsme to všechny moc potřebovaly, určitě nám to pomůže do dalších zápasů. Po herní stránce šlo o docela dobré utkání, které jsme kromě druhého setu zvládly.“
Nakolik těžké bylo překonat včerejší bolestnou porážku od Šternberka?
„Samozřejmě panovalo velké zklamání. Tím víc, že jsme včera měly a určitě i mohly vyhrát. Ale takový je sport, musely jsme se s další prohrou v důležitém zápase poprat, rychle vyrovnat. Což se naštěstí povedlo.“
V čem jste se dnes zlepšily?
„Myslím, že každá z nás udělala výkonnostní krok nahoru a tím se zlepšila i hra celého týmu. Tolik jsme nechybovaly, solidně přihrávaly, pomohly si servisem, odtáhly útoky soupeře od sítě a potom často blokovaly i ubránily v poli. Zlepšení nastalo vlastně ve všem.“
Ty osobně jsi na Hanou přišla po Novém roce a přibývala jedna porážka za druhou. Asi dost nepříjemné, že?
„Po pravdě jsem měla po dlouhé přestávce bez tréninků i utkání co dělat sama se sebou. Za dané situace jsem proto byla ráda, že mě zdejší holky vůbec vzaly mezi sebe a od začátku se mi snažily pomáhat. Pochopitelně by bylo lepší vítězit, ale to se bohužel nedařilo. Teď je po včerejším pohárovém vyřazení moc důležité, že jsme aspoň dnešní ligový souboj dovedly do úspěšného konce.“
Předpokládám, že je velmi složité hrát jen duely vlastně bez přípravy a navíc po zmíněné dlouhé covid pauze?
„Jednoduché to určitě není, když jsem od začátku října až do konce prosince vlastně nesáhla na balón a i teď v lednu pouze naskakuju do zápasů bez společných tréninků s prostějovským týmem. Připravovat se tady mi neumožňuje moje zaměstnání. Přesto se na hřišti překvapivě necítím vůbec špatně, na falešnou formu se s tím nějak peru. (smích) Beru to tak, že můžu jen příjemně překvapit. A když to nepůjde, tak to nepůjde. Každopádně jsem spokojená, že tu vůbec působím. Extraliga je extraliga.“
Máš z minulosti nějakou vazbu na Prostějov, že ses tady ocitla?
„Znám se s Alešem Novákem, který zde dělá šéftrenéra mládeže a hodně dávno mě vedl v dívčích reprezentacích ČR. Asi si na mě vzpomněl, když Prostějov hledal výpomoc na blok, a řekl panu Čadovi, ať mě zkusí oslovit.“
Bylo to složité rozhodování, jestli nabídku vékáčka na hostování do 31. ledna vzít?
„Na jednu stranu jsem si byla vědomá svého velkého tréninkového deficitu, ale na stranu druhou šlo za současné situace s koronavirem o mou jedinou možnost si v letošní sezóně ještě zahrát volejbal, navíc v nejvyšší soutěži. Proto jsem tolik neváhala.“
Co dál?
„Určitě absolvuju ještě nejbližší zápas na Olympu Praha, no a pak se uvidí. Záleží na tom, jestli už bude moci hrát Míša Jurčíková po zranění a hlavně zda bude chtít naši spolupráci prodloužit vedení prostějovského klubu. Já bych byla určitě ráda, neboť příští sezónu asi neplánuju pokračovat vůbec. A uzavřít kariéru až do konce tohoto ročníku na extraligové scéně by byl zajímavý vrchol. Už teď je to pro mě výjimečný zážitek.“ (směje se)