Klára Faltínová: V Prostějově si zvykám a věřím, že už brzy budu v pohodě, abych co nejvíc pomáhala týmu

05.01.2022 | S volejbalem začínala ve Frýdlantu nad Ostravicí, poté působila dva roky ve Frýdku-Místku, šest let v Ostravě a půldruhé sezóny u Šelem Brno. Než v polovině prosince přestoupila do Prostějova. Čerstvě čtyřiadvacetiletá smečařka Klára Faltínová hned naskočila za VK do derby v olomoucké hale, ovšem na postu univerzálky. Následovalo sváteční období se střídavým odpočinkem i pokračující přípravou, čehož jsme využili k interview s novou posilou po posledním tréninku kalendářního roku 2021.

Není moc časté, aby hráčka během extraligového ročníku změnila dres mezi dvěma českými kluby. Proč tedy takový přesun v tvém případě?
„Vedla mě k tomu aktuální situace v Šelmách i fakt, že jsem z Prostějova dostala nabídku na přestup. S Brnem jsme se v klidu dohodli a rozešli v dobrém, za možnost působení v Prostějově jsem ráda. A myslím, že spokojení můžou být nakonec všichni, dobře to dopadlo.“
Brzy po nástupu do vékáčka jsi nastoupila v základní sestavě na hřišti UP, ale nezvykle jako účko. Nakolik ses s tím vypořádala?
„Je pravda, že naposledy jsem hrála univerzálku před nějakými dvěma nebo třemi lety ještě za Ostravu, jen chvíli na záskok. Proto mě to teď trochu překvapilo, přesunutí na tenhle post bylo docela rychlé. (smích) Ale vzala jsem to tak, že kvůli zraněním vznikla situace, kdy moc jiných možností trenérovi ani nezbývalo. Proto jsem do toho šla a hlavně byla ráda, že po několika dnech v novém klubu hned hraju zápas.“
Adaptace na Hané probíhá zdárně?
„Od vidění znám všechny zdejší holky, některé i víc ze společného působení v předchozích klubech. Což mi určitě pomáhá. V Šelmách je však dost jiný tréninkový režim, tady v Prostějově příprava probíhá s větší vytížeností i trochu odlišnou náplní, proto si ještě pořád zvykám. Zároveň ale věřím, že brzy budu v pohodě a zvládnu co nejvíc pomáhat týmu.“
Nevystrašilo tě poranění palce na posledním tréninku před Vánocemi?
„Jsem zvyklá, že při volejbalu se takové věci stávají. Navíc mám trochu posunutý práh bolesti a byť se mi palec na ruce při blokování asi částečně vykloubil, což způsobilo natažení vazů, nebála jsem se nějakého většího zranění. Pro jistotu jsem šla na rentgen, který můj pocit potvrdil. A hned  po vánočním volnu jsem šla s ostatními normálně trénovat.“
Jak vidíš postupové šance v nadcházejícím a velmi důležitém čtvrtfinále Českého poháru s Olomoucí?
„Já myslím, že ty šance jsou dost podobné na obou stranách, vzájemný ligový zápas v Olomouci byl úplně vyrovnaný. Až během toho utkání mi naplno došlo, že vlastně jde o opravdové derby klubů z blízkých měst. Očekávám hodně vyrovnané souboje a rozhodovat asi budou maličkosti. Věřím, že odehrajeme dobré zápasy, s holkama se na ně moc těšíme.“
Dost vyrovnaná je v horních patrech i extraligová tabulka před nadstavbou. Vyjde prostějovskému mančaftu útok na semifinále?
„Já bych řekla, že bojovat o postup do semifinále určitě můžeme. Když budeme dobře pracovat a vše půjde podle plánu bez větších problémů, máme výkonnost na to posunout se do nejlepší čtyřky. Od druhého do šestého místa je soutěž hodně vyrovnaná, zbývá ještě celá třetí třetina dlouhodobé části a všechno zůstává otevřené. Každopádně my budeme chtít z extraligového čtvrtfinále určitě projít dál.“
Bydlíš nyní v Prostějově, nebo sem dojíždíš?
„Já v Brně bydlím a studuju, tím pádem každý den dojíždím. Zatím to takhle zvládám, i když někdy je ten můj program docela nabitý. Ale z Brna do Prostějova to není zase tak daleko, aby časový rozdíl byl nějak velký v porovnání s tím, když člověk přejíždí z jednoho konce Brna na druhý. Akorát tam jsem seděla v tramvaji, zatímco teď musím řídit auto, na tuhle změnu si taky zvykám.“ (směje se)