Karin Šunderlíková: Pracuji na sobě, abych se krok za krokem vrátila do své někdejší formy

01.02.2022 | V kontextu toho, jak Karin Šunderlíková dříve řádila v dresu KP Brno a že opakovaně působila v Itálii, získal prostějovský volejbal velkou posilu. Po vynucené zdravotní pauze se však dvaadvacetiletá univerzálka nyní postupně dostává zpět do své obvyklé formy, za družstvo VK stihla od svého nedávného příchodu zatím dva extraligové duely. Před tím sobotním ve Frýdku-Místku jsme sympatickou Slovenku vyzpovídali.

Jak to přesně bylo s tvými zdravotními problémy, kvůli kterým jsi musela přerušit sportovní kariéru?
„Všechno začalo v Soveratu zdravotními prohlídkami před sezónou. Italským doktorům se tam něco nezdálo, proto mě poslali na ultrazvuk a pak i na kardiografické vyšetření. Z něj vyplynulo podezření na středně vážné problémy se srdeční chlopní. V návaznosti na to jsem absolvovala další podrobná vyšetření v Bratislavě, kde se naštěstí tohle podezření nepotvrdilo. Tím pádem jsem si myslela, že je vše vyřešeno, ale můj nový klub se situace lekl a hned se mnou ukončil spolupráci. Tudíž jsem se vrátila domů a hlavně byla ráda za ujištění bratislavských lékařů, že můj zdravotní stav vůbec není tak vážný, jak mi říkali v Itálii.“
Co se dělo dál?
„Po těchto událostech jsem si původně myslela, že pro mě vrcholový volejbal skončil a dál hrát už ho nemůžu. Proto jsem se začala zabývat úplně jinými věcmi, například hledáním, kam půjdu na vysokou školu v situaci, kdy jsem vlastně zůstala bez práce. Bylo to takové těžší období. Ale nechtěla jsem se tím nechat srazit na zem, a jakmile mi slovenští doktoři dovolili pokračovat ve sportovní kariéře, hledala jsem nové angažmá. Na další působení v zahraničí jsem se za dané situace necítila, spíš jsem pomýšlela zůstat zatím na Slovensku. Do toho mi zavolal můj agent s nabídkou od Prostějova, který je sice v Česku, ale to neberu jako cizinu. (smích) Promluvila jsem si s panem Čadou a rozhodla se do VK jít. Věřím, že velice správně.“
Jak proběhl příchod na Hanou, úvodní dny a týdny v novém působišti?
„Z prvních dnů v Prostějově jsem byla příjemně překvapená. Čekala jsem, že mi bude nějakou dobu trvat zvykání na nové prostředí a začleňování do zdejšího kolektivu. Ale naštěstí to šlo hodně rychle. Holky mě mezi sebe skvěle přijaly, máme tu super partu a cítím se tady výborně.“
Co herní stránka, postupný návrat do formy?
„Po tříměsíční pauze to samozřejmě není jednoduché, hlavně po kondiční stránce. Musím na sobě velmi makat, abych se fyzicky vracela postupem času tam, kde jsem byla před nucenou přestávkou. Jdu krůček za krůčkem, už začínám znovu cítit svou dřívější sílu a dostávám se do toho také herně. Musím však dál pokračovat v práci, ještě mi do ideální formy dost chybí.“
Jak do tohoto procesu pasovalo střetnutí na Olympu Praha, tvoje zápasová premiéra za vékáčko?
„Nejdřív jsem si myslela, že se ještě nestihne dokončit transfer a v Praze budu holky zase jen povzbuzovat, tak jako při předchozích zápasech. Přestup se ale stihl administrativně dotáhnout, po příjezdu autobusem na Olymp si mě trenér zavolal a říká: Karčo, není na co čekat, vletíš do toho? Já mu odpověděla, že pokud chce, tak nastoupím. Oba jsme věděli, že se ode mě nedá očekávat výkon srovnatelný s minulými sezónami. Utkání jsem však zvládla kondičně, což mě potěšilo, a týmu jsem pomohla aspoň servisem. To bylo asi všechno. (směje se) Musím se zlepšovat.“
Nezabrzdila tvou snahu o zpětné nabírání volejbalové pohody následná covidová karanténa?
„Jednou z pozitivně testovaných hráček jsem byla já, onemocněla jsem a bála se, že nabraná fyzička bude znova fuč. Že po ležení v posteli zavřená doma v bytě budu začínat zase od nuly. Naštěstí mi tenhle oddech vyloženě prospěl. Po nemoci se cítím až nečekaně dobře, odpočinutá a plná energie do volejbalové práce, o poznání lépe se mi trénuje. Po Frýdku máme kvůli pohárovému Final Four skoro dva týdny bez utkání, příprava tak bude víc zaměřená na kondici a pro mě se tím otevírá šance pořádně zapracovat na své formě. Jak se říká: těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“
Ještě před zmíněným Olympem jsi osobně sledovala čtvrtfinále Českého poháru s Olomoucí. Co ti prozradilo o prostějovském kolektivu?
„V odvetě bylo vidět, že holky strašně chtějí, ale zároveň z nich byl cítit i respekt ze soupeře a možná trochu strach z postupu. Přišlo mi strašně líto, že jsme tak těsně prohrály, normálně se mi chtělo plakat. A nedokážu si představit, co za zklamání prožívaly baby. Každopádně nám to všem bylo moc líto, škoda. Šlo o ponaučení do dalších zápasů, že není čeho se bát a je potřeba jít do všeho naplno.“
Má současné družstvo VK navzdory vyřazení z ČP na to, aby v UNIQA extralize ČR 2021/22 bojovalo o medaili?
„Určitě. Myslím si, že tým na to v Prostějově momentálně máme. Holky makají na maximum, každý trénink odedřou a dělají všechno pro úspěch. Uvidíme, jestli přijde medailová odměna, ale potenciál tady na to rozhodně je.“