Lucie Zapletalová: Nabídku hostovat za prostějovský juniorský tým jsem ráda vzala všemi deseti

23.04.2022 | Volejbalový klub VK Prostějov začíná rozvíjet užší spolupráci s Volejbalovou akademií mládeže Olomouc. V rámci této nové kooperace posílil extraligový tým juniorek vékáčka už v zimě příchod velmi talentované Lucie Zapletalové. Jde o teprve patnáctiletou dceru bývalého reprezentačního nahrávače a v současnosti majitele olomoucké VAM Petra Zapletala. Jeho ratolest pomáhá prostějovskému výběru U20 k přímé záchraně v nejvyšší tuzemské soutěži.

Kdy jsi začala s volejbalem a co všechno v něm máš za sebou?
„Hrát jsem začala před necelými pěti roky za VAM Olomouc. Potom jsem přestoupila do Šternberka, protože můj táta vedl ženy UP Olomouc. Jakmile tam skončil, vrátila jsem se s ním zpátky do VAM, kde hraji extraligu kadetek. A vedle toho jsem šla na hostování do Prostějova, abych si vyzkoušela i extraligu juniorek.“
Bylo v tvém případě jasné, že se po vzoru tatínka vrhneš právě na volejbal?
„Právě že vůbec ne. Od dětství jsem se šest let věnovala tanci a hrozně mě to bavilo, ale zároveň jsem pořád rostla, až jsem byla na tančení moc velká. Proto jsem toho musela nechat a hledala, co dál. Zvítězil volejbal, který mě rychle chytil a taky mě hodně baví i naplňuje.“
Táta tě tedy do svého osudového sportu nijak netlačil?
„Vůbec. Ale samozřejmě byl rád, že jsem se pro volejbal rozhodla. (smích) A maximálně mě v něm podporuje.“
Jak se zrodil tvůj příchod do VK Prostějov?
„V zimě jsem byla s reprezentací kadetek na kvalifikaci o mistrovství Evropy a po ní mě zkontaktoval trenér prostějovských juniorek pan Sklenář, jestli bych za ně nechtěla hostovat. Což mi přišlo jako výborná příležitost se už teď někam dál posouvat, proto jsem tuhle nabídku vzala všemi deseti.“
Bylo náročné naskočit uprostřed sezóny do úplně nového týmu?
„Měla jsem trochu obavy, jak mě vezmou mezi sebe nové spoluhráčky. Ale proběhlo to úplně v pohodě, holky tady v Prostějově jsou super a se začleněním do kolektivu nebyl žádný problém. Na první turnaj jsem jela s vědomím, že si ještě moc nezahraju a spíš se budu rozkoukávat, zvykat si. Od dalšího kola už jsem pak naskakovala do zápasů víc, hrávám docela pravidelně a jsem spokojená.“
Kolik tréninků týdně s VK stíháš?
„Dost záleží na škole i na tom, jak mě sem stíhají vozit mamka nebo taťka. Když jde všechno dobře, tak zvládám v Prostějově dva nebo i tři tréninky za týden.“
Budeš tu pokračovat i v příštím ročníku?
„To asi nezáleží úplně na mně, rozhodne domluva mezi mým otcem a prostějovskými trenéry. Já bych tady ale moc ráda pokračovala, v Prostějově se mi líbí.“
Jak dlouho už patříš do mládežnických reprezentací ČR?
„Přibližně tři roky. Stihla jsem už dvě kvalifikace mistrovství Evropy, a teď máme před sebou evropský šampionát kadetek letos v červenci. Právě zde v Prostějově a v Hradci Králové. Moc ráda bych se dostala do konečné nominace českého družstva, start na vrcholné akci v domácím prostředí je můj cíl.“
Prozradíš své další volejbalové plány do budoucna?
„Hlavně bych byla ráda, aby mě volejbal co nejdéle bavil tak moc jako teď. A obecně to v něm chci dotáhnout co nejvýš, pořád se zlepšovat a dosáhnout nějakých pěkných úspěchů. Uvidíme, co život přinese.“ (směje se)
Je těžší, nebo naopak snadnější být dcerou slavného otce v daném sportovním odvětví?
„Ze začátku to pro mě nebylo někdy příjemné tím, že si někteří lidé třeba mysleli, že ve volejbale dostávám všechno automaticky a takzvaně zadarmo. Ale postupem času, jak jsem se zlepšovala, tohle utichlo díky tomu, že každý vidí, co už umím. Právě taťkovi nejvíc vděčím za své zlepšování, dává mi spoustu cenných rad a navíc funguje jako můj osobní trenér. Tahle společná práce mě strašně posunula dopředu. Jen když jsem součástí týmu, který táta vede, je to někdy mezi námi trochu složitější.“ (se smíchem)
A aktuální cíl pro závěrečné kolo extraligy juniorek?
„Co nejlépe zvládnout poslední turnaj soutěže v domácím prostředí a vybojovat přímou záchranu bez nutnosti jít do kvalifikace o udržení.“