Karin Šunderlíková: Až na vrchol nás vynesla týmovost, bojovaly jsme jedna za druhou a vzájemně si pomáhaly

03.05.2022 | Soupeřky si ji hlídaly, dobře věděly o jejích ofenzivních schopnostech. Přesto se slovenská univerzálka VK Prostějov Karin Šunderlíková ve většině duelů extraligového play off včetně finále dokázala prosazovat a byla největší bodovou tahounkou svého mančaftu na cestě za přenádherným triumfem. Ve čtvrtek večer po rozhodujícím skolení Králova Pole 3:1 si mohla naplno užívat pocity zlaté slasti.

Je to pro tebe osobně zadostiučinění za vše, co sis na podzim kvůli údajným problémům se srdcem vytrpěla?
„Já bych ani neřekla, že jsem nějak trpěla, jen pro mě byla ta dlouhá vynucená pauza dost nepříjemná. Ale všechno se děje z nějakého důvodu a nakonec jsem určitě ráda, jak to dopadlo. Jsem strašně šťastná, stále tomu nemůžu uvěřit.“
Nejsi teď paradoxně vděčná za negativní výsledek vstupní zdravotní prohlídky v Itálii?
„Vděčná přímo ne, ale jak se říká: všechno špatné je i k něčemu dobré. A už jsem zmínila, že zrušené italské angažmá asi mělo svůj důvod. Díky tomu jsem v zimě mohla přijít sem do Prostějova a být součástí místního skvělého družstva. Holky mě okamžitě vzaly mezi sebe, za což jsem jim byla vděčná, postupně jsme se sehrávaly. A v celém play off pak společně makaly jako jeden tým, což bylo nejdůležitější. Navzájem jsme se podporovaly, když to nešlo jedné, zabrala jiná. Pokaždé se nám povedlo pomoct si útokem, obranou nebo něčím jiným. Kolektivně jsme předváděly výborné výkony, bojovaly jedna za druhou.“
Co byla největší devíza prostějovského výběru?
„Právě ta týmovost. Když funguje vzájemná chemie v kolektivu, tak se většinou dostaví i výsledky. My jsme spolu fungovaly opravdu parádně. Třeba i v dnešním čtvrtém finále jsme během druhého setu prohrávaly už 11:20, ale přesto se nám ještě málem podařilo skóre otočit. A zlepšením jsme se nastartovaly do zbytku utkání natolik, že už jsme pak měly navrch. Navíc úplný závěr, jakmile Brno dotahovalo, jsme vydřely.“
Dosáhla jsi největšího úspěchu v dosavadní kariéře?
„Asi ano. Se Slávií Bratislava jsme taky získaly titul, slovenská liga se však svou úrovní přece jen nerovná kvalitnější české. Navíc jsem tehdy většinu času strávila na lavičce a prvenství tak uhrály spíš jiné holky. Zatímco tady jsem měla mnohem významnější roli v základní sestavě. Bože, je to opravdu neskutečný pocit a určitě jeden z mých největších úspěchů!“ (dojatě)
Bylo stěžejní zvládat vypjaté bitvy v play off psychicky?
„Hlava je samozřejmě moc důležitá, jak se na zápas vnitřně nastavíte a jak ho potom v samotném průběhu zvládáte. Například po třetím finálovém utkání, které jsme v Brně ztratily už skoro z vyhraného stavu, jsem se tím nijak extra netrápila. Ve finále je totiž výhoda, že nejde o postup a vyřazení, prostě bojujete o zlato a pokud to nevyjde, máte jisté stříbro. Můžete riskovat, zkusit ze sebe dostat to absolutně nejlepší, porvat se o titul. Což jsme my s holkama zvládly skvěle, skutečně to dokázaly. Super!“ (směje se)
Neměla jsi dnes v závěru strach z dalšího obratu KP?
„Nějaký stres je tam vždycky, ale je potřeba na něj zapomenout a dál jít do každého balónu naplno. Navíc je jasné, že podobný stres jako my logicky mají i hráčky na druhé straně sítě.“
V novodobé historii UNIQA extraligy žen ČR jste dokázaly něco unikátního: z páté pozice po dlouhodobé fázi dojít až na mistrovský vrchol. Je euforie tím větší?
„Radost z titulu je obrovská, naše skvělá jízda vyřazovací částí ji ještě víc umocňuje. Oslavy budou rozhodně velké a nádherné, i když všeho s mírou, nic se nemá přehánět. Jsme zodpovědné! (smích) Každopádně si tenhle úspěch moc užijeme. Po příchodu do Prostějova bych určitě brala jakoukoliv medaili, klidně i bronzovou. Teď máme zlato – a taková realita je úžasná! Zatím mi to úplně nedochází, ještě aspoň týden budu zisk titulu zpracovávat.“ (s úsměvem)
Budeš ve vékáčku pokračovat i příští sezónu?
„Pravda je taková, že zatím nevím. Momentálně to ani nechci řešit. Uvidíme, co přinese nejbližší budoucnost.“