Soňa Nováková: Můj návrat do Prostějova? Dostala jsem nabídku od mistrovského týmu, která se nedala odmítnout

23.08.2022 | Po více než deseti letech se do týmu prostějovských volejbalistek vrátila ostřílená nahrávačka Soňa Nováková. Ve svých šestačtyřiceti je logicky nejstarší hráčkou UNIQA extraligy ČR, vzhledem ke své dosavadní kariéře žijící legendou. Navíc stále velice platnou plejerkou, jež bude u žen VK plnit roli dvojky na postu tvůrkyně hry. Nejen o tom jsme si ve čtvrtečním podvečeru po jednom z tréninků příjemně popovídali.

Napadlo by tě, že se po tak dlouhé době ještě vrátíš do vékáčka?
„Určitě ne, něco takového by mě vůbec nenapadlo, ani ve snu. (smích) Naopak už jsem byla vnitřně rozhodnutá, že po minulé sezóně definitivně skončím s vrcholovým volejbalem. V Šelmách Brno se mi líbilo, že jsem mohla sportovní kariéru skloubit s prací. Přesto jsem si během uplynulého ročníku říkala, že dál hrát extraligu nebudu.“
Co tě tedy přesvědčilo k opaku, navíc na Hané?
„Potkala jsem se s Mirou Čadou a dostala od něho takovou pro mě velice příjemnou nabídku. Až jsem si řekla, že taková možnost jít do mistrovského týmu se snad ani nedá odmítnout. (směje se) Přesto nešlo o úplně snadné rozhodování. Na papír jsem si napsala pro i proti a nakonec převážily pozitivní věci. Hlavní je, že mě volejbal pořád moc baví. A pokud ho i tady v Prostějově můžu dělat vedle svého zaměstnání, tak jsem do toho šla. Navíc ženskou extraligu jsem začínala hrát v KP Brno právě pod Mirkem Čadou, se kterým teď v Prostějově také skončím.“
Takže nadcházející sezóna bude již opravdu tvoje poslední? Nestaneš se volejbalovým Jardou Jágrem – vydržet mezi elitou až do padesáti?
„Je pravda, že když Jágr pokračuje a je ještě o tři roky starší než já, tak bych klidně mohla jet i já dalších iks let do té padesátky. (se smíchem) Ale to je spíš taková sranda. Reálně to teď vidím tak, že dám ještě jeden rok  - a potom konec. I když vždycky záleží, jak se člověk cítí na hřišti i celkově. Poslední sezónu za Šelmy jsem docela dost nastupovala, rozhodně víc, než jsem původně čekala. A myslím, že herně to z mé strany nebylo úplně špatné. Taky proto jsem prostějovskou nabídku vzala. Hlavně chci pomoct družstvu, v rámci možností třeba radit mladším holkám, jistit z pozice druhé nahrávačky týmovou jedničku a dělat všechno tak, aby tým dobře fungoval. Hrát zápasy už tolik nepotřebuju, stačí mi naskakovat v případě potřeby. Taková role mi naprosto vyhovuje.“
Neodradil tě od příchodu do VK ani fakt, že nečekaně získal titul a v nadcházejícím ročníku se vlastně nemůže zlepšit? Maximálně obhájit, což bude hodně těžké?
„Takhle jsem nepřemýšlela. Spíš pro mě byla velká čest, že o mne v mých letech má zájem úřadující mistr republiky. A odmítnout nabídku od zlatého mančaftu, to bych pak mohla vypadat jako primadona.“ (směje se)
Do společné přípravy v Prostějově jsi naskočila o týden později od 15. srpna. Jaké byly první dny?
„Měla jsem už předem dohodnutou účast na jednom volejbalovém letním kempu, kde trénuju děti, proto jsme se s Mirkem domluvili na mém pozdějším nástupu tady. Naskočit do nového týmu je samozřejmě vždy náročnější, ale já mám výhodu, že skvěle znám zdejší trenéry a taky některé spoluhráčky, třeba Míšu Beránkovou. I ostatní holky znám jako soupeřky, výborně mě vzaly mezi sebe a od začátku se tu cítím dobře, všechno je v pohodě a bez problémů.“
Může prostějovská parta navázat na senzační jízdu z letošního jara?
„Něco takového se předem složitě odhaduje. Česká extraliga žen je teď dost vyrovnaná, na medaile může pomýšlet klidně šest nebo sedm týmů a záleží, komu to v rozhodujících momentech nejvíc sedne. Naší výhodou může být, že v Prostějově se hráčský kádr jen minimálně změnil, kolektiv zůstal skoro celý pohromadě a chce navázat na super povedenou sezónu. Budeme společně pracovat naplno a snažit se na maximum, aby se znovu dařilo. Těším se i na fanoušky, kterých je tady stále dost stejných ještě z doby před deseti lety, kdy jsem za Prostějov hrávala. Zvlášť někteří jsou hrozně hodní a často za námi i s Tomanou (Markétou Chlumskou, za svobodna Tomanovou – poznámka autora) po utkáních chodili si popovídat, nebo nám dokonce nosili i dárečky. Tohle je moc milé a příjemné, se všemi příznivci se ráda uvidím. A věřím, že nás jako celý tým budou zase výborně povzbuzovat.“