Klára Faltínová: Nečekala jsem, že to půjde tak rychle! Velký rozhovor s oporou vékáčka o jejím vzestupu, titulu, reprezentaci i nové sezóně

20.10.2022 | V mládí platila za velký volejbalový talent, za Ostravu začala dost brzy naskakovat do UNIQA extraligy žen ČR a měla před sebou velice slibnou budoucnost. Po přestupu do Šelem Brno v roce 2020 se však její kariéra postupně zadrhla, na podzim 2021 za jihomoravský klub téměř nehrávala. V tu dobu dostala Klára Faltínová nabídku z VK Prostějov – a na Hané se čtyřiadvacetiletá smečařka bleskově rozletěla téměř až ke hvězdám. Ve zbytku minulé sezóny byla důležitou součástí senzačního tažení prostějovských volejbalistek za mistrovským titulem, načež dostala pozvánku i do české reprezentace. Aby s ní během léta absolvovala úplně vše: od Golden European League 2022 přes kvalifikaci mistrovství Evropy 2023 až po letošní světový šampionát. Po návratu z Nizozemska do vékáčka jsme vysokou usměvavou sportovkyni vyzpovídali.

Dokázala by sis loni koncem listopadu vůbec představit, co všechno ti během tři čtvrtě roku přinese jeden klubový přestup?
„Něco takového by mě nenapadlo ani omylem. Když jsem do Prostějova přicházela, byl v ligové tabulce na nějakém pátém místě a nevypadalo to, že by měl bojovat o nejvyšší pozice. Pak přišla ještě Karin Šunderlíková, postupně se nám začalo hodně dařit. A nakonec z toho byl titul, což předtím nikdo nemohl ani tušit. Pro mě potom ta pohádka pokračovala ještě pozvánkou do nároďáku, se kterým jsem absolvovala všechny letošní vrcholy. Což je paráda.“
Teď máš extraligové zlato a jsi reprezentantka ČR. Věřila jsi i v dřívějších těžkých obdobích, že takovou kvalitu nosíš v sobě?
„Vnitřně jsem nikdy nepřestala věřit, že jednou můžu s volejbalem dosáhnout i velkých úspěchů. Ale vzhledem k okolnostem před tím necelým rokem jsem rozhodně nečekala, že se všechno obrátí k nejlepšímu natolik brzy po odchodu z Brna. Spíš jsem si myslela, že mám na to se ještě zlepšovat a postupně dosáhnout vyšších cílů. Vítězství v lize i působení v národním týmu přišly opravdu strašně rychle.“
Čím to, že jsi vyletěla takhle nahoru?
„Nejdůležitější samozřejmě byla příležitost hrát, kterou jsem v Prostějově dostala. Dál vidím jako hodně podstatné mentální nastavení, jež v minulosti, když jsem byla mladší, nemělo z mé strany zdaleka tak pozitivní základ jako teď. Tyhle dvě věci se daly dohromady s prostějovským týmem, který skvěle fungoval, a všechno se sešlo v pravou chvíli. Což sport někdy přináší.“
Bereš triumf v UNIQA extralize 2021/22 za svůj zatím největší úspěch?
„Určitě ano. Byl tím krásnější, že jsme k němu došly zespodu, z nižších příček před play off, původně s námi nikdo moc nepočítal. My jsme ale vytvořily výbornou partu, každá z nás měla na konečném úspěchu svůj podíl. A na tu krásnou jízdu za titulem vzpomínám hrozně ráda. Fakt velký úspěch, pro mě osobně takový bod zlomu.“
Následně jsi měla jen krátké volno a hned zamířila do reprezentace. Byl vůbec čas si zlatou euforii pořádně užít?
„Moc ne, od posledního finálového utkání po nástup do nároďáku jsem měla týden. První dva dny jsme strávily s holkama ještě tady v Prostějově, což bylo nejhezčí. Aspoň chvíli si vychutnat, čeho jsme společně dosáhly. Hned vzápětí jsem musela začít dohánět resty ze školy, protože jsem věděla, že v repre toho nebudu stíhat tolik, kolik bych chtěla.“
Studijní povinnosti se povedlo splnit?
„Naštěstí jo. Učení tedy bylo docela tvrdé, ale nakonec jsem ohledně školy všechno zvládla. Většinu zkoušek mi profesoři umožnili dělat on-line, na některé jsem se dostavila i osobně. A hlavní bylo, že všechny dopadly dobře, udělala jsem je.“
Jak náročná pro tebe byla téměř půlroční reprezentační mise bez pořádného odpočinku?
„Bylo to fakt velice náročné. Sice jsme po Evropské lize dostaly asi tři týdny volna, což bylo určitě lepší než pouhý týden od skončení extraligy, jenže i ta delší dovolená utekla jako voda. Jinak jsme pořád měly soustředění, tréninky nebo zápasy, včetně spousty cestování. Pro mě znamenalo největší nezvyk být s krátkými přestávkami v podstatě celých pět měsíců pryč z domova, to znamená mimo své obvyklé pohodlí. Právě s tímhle jsem se musela nejvíc mentálně vyrovnávat.“
Co nejvíc ti letošní působení v národním výběru dalo?
„Že vydržím s krátkými přestávkami pět měsíců mimo domov. (smích) To jsem pochopitelně myslela jako srandu. Když to vezmu vážně, tak hlavně věřím, že jsem se volejbalově zase někam posunula. A měla jsem čest poznat úplně jiný a naprosto špičkový volejbal, čímž myslím hlavně mistrovství světa. Kde kvalita nejlepších týmů byla úplně někde jinde, než co jsem do té doby kdy zažila. Myslela jsem si, že top úroveň najdu v české reprezentaci, ale pak jsme narazily na favorizované celky světového šampionátu – a ty jsou ještě o level výš.“
Síly jste poměřily například s Brazílií, Japonskem nebo Čínou. Jaký byl zážitek vyzvat tuhle mezinárodní elitu?
„Měly jsme opravdu těžkou skupinu. Tyhle tři mančafty patří do nejlepší desítky světa, všechny postoupily na mistrovství do čtvrtfinále a Brazilky nakonec získaly stříbro. Hrát proti takovým soupeřům je obrovský zážitek, na druhou stranu však strašně těžké se s nimi nějak vyrovnaně porovnávat, neboť mimo šampionát vůbec nemáme příležitost je potkat. Proto jde o super zkušenost zaplacenou porážkami, i když právě Brazilkám jsme dokázaly vzít set a s Číňankami bojovat dost vyrovnaně. Akorát Japonky jsme vůbec nestíhaly.“
Proč zrovna je?
„Ony všechno dělají v neskutečné rychlosti, na jejich pojetí jsme prostě neuměly nijak účinně reagovat. A než jsme si aspoň trochu zvykly, tak byl konec utkání, které podle toho dopadlo. (směje se) V naší skupině mi Japonsko připadalo jako nejtěžší soupeř a po pravdě jsem mu pak i přála postup do semifinále přes Brazílii, jež ve vzájemném čtvrtfinálovém střetnutí zvítězila těsně 3:2.“
Dají se nabrané zkušenosti z MS využít třeba hned pro aktuální klubovou sezónu?
„Já doufám, že jo. (opět smích) Jde o to zkušenosti, které člověk získá, stejně jako herní jistotu i um prodat pokud možno v každém utkání, do kterého nastoupí. Bez ohledu na fakt, jestli jde o reprezentaci nebo klub. Proto se budu snažit odvádět co nejlepší výkony za VK Prostějov, a uvidíme, jak se mi to bude dařit.“ (s úsměvem)
Nakolik velký problém je momentálně únava?
„Unavená se teď cítím docela hodně. Program s nároďákem jsme měly dost nabitý, po vypadnutí z mistrovství světa následovalo znovu jen krátké volno a pak okamžitě připojení k holkám tady v klubu. Musím využívat každou možnou chvíli k odpočinku, co nejvíc regenerovat. A snad se časem nějak srovnám tak, abych únavu dostala do rozumných mezí.“
Co očekáváš od nového soutěžního ročníku bez dlouhodobě zraněné Karin Šunderlíkové?
„Karči je mi moc líto. Určitě bych jí přála brzký návrat, ale vzhledem k tomu, že si přetrhla vazy v koleně, s ní bohužel nemůžeme počítat minimálně většinu této sezóny. Uvidíme, kdo bude na účku zatím nastupovat, některé holky tam odvádí dobrou práci. A třeba ještě časem vedení přivede nějakou posilu. Každopádně to bez Karin bude náročnější, ale přesto věřím, že opět zabojujeme o nejvyšší příčky UNIQA extraligy. Na jaře jsme zjistily, že to vlastně jde, nikdo není neporazitelný a vždy záleží na odvedené práci, vlastním odhodlání, koncentraci na každý trénink i zápas, na maximálním nasazení a bojovnosti, na schopnosti zahrát svůj nejlepší volejbal, když je to nejvíc potřeba. Tímhle směrem chceme společně zase jít.“