Josefína Smolková: V Prostějově jsem na výpomoc a mám radost, že jsem první zápasy docela zvládla

22.11.2022 | V pouhých šestnácti letech dostává volejbalová smečařka Josefína Smolková zápasový prostor u prostějovských žen. Ty postihla početnější marodka, proto klubové vedení získalo nesmírně talentovanou hráčku na hostování z Liberce – a hned šla do sestavy. Po sobotním triumfu 3:0 nad Frýdkem-Místkem si k sobě vzala jako morální podporu starší sestru Michaelu, aby zvládla i první větší interview.

Jak se zrodil tvůj příchod do VK?
„Už druhou sezónu tady působí Míša, já jsem v Prostějově za poslední rok absolvovala několik přípravných pobytů. Vždycky jsem přijela na několik dnů, potrénovala zde a zase jela domů do Liberce. Znám tak místní prostředí i holky, Prostějov byl pro mě možná varianta naskočení do ženské extraligy. Což se teď přesně děje.“
Debut přišel ve středu na severu Moravy. Nakolik jsi byla nervózní?
„Hodně moc. (smích) Když jsem vystřídala a šla na hřiště, tak jsem se hlavně modlila, aby hned první balón na mě nebyl homerun. Abych ho nezkazila a uhrála, což se povedlo. Potom jsem se trochu uklidnila.“
Pomohla ti sestra, se kterou jste byly společně na palubovce?
„Ne, vůbec.“ (směje se a Michaela okamžitě reaguje: „To není vůbec pravda, byla jsem na Pepinu hodná a uklidňovala ji.“)
Dnes proti Sokolu doma již byla nervozita menší?
„Ano, tak moc nervózní jsem už nebyla. Navíc mi pomohl docela vydařený začátek, cítila jsem se pak herně jistější a ne tak vystresovaná.“
Co říkáš na vítězství ve třech setech?
„Z naší strany výborné utkání. Na to, že jsme hrály bez dvou hlavních smečařek, které jsou zraněné, je výsledek super. I náš výkon byl myslím velice dobrý.“
Zůstáváš tu do konce tohoto ročníku?
„Zatím nejsme přesně domluvení, jak to dál bude. Momentálně jsem přišla na výpomoc kvůli situaci v prostějovském týmu se zraněnými a ohledně mého pokračování tady ještě uvidíme.“
Jakou představu máš o své sportovní kariéře do budoucna?
„Chci na sobě co nejvíc pracovat, tím se postupně zlepšovat a sbírat zkušenosti, abych jednou mohla být důležitou extraligovou hráčkou mezi dospělými. K tomu hlavně potřebuju zůstat zdravá, dlouhodobě se nezranit. A moc důležité je pro mě i studium. To znamená udělat maturitu a pak jít na nějakou dobrou vysokou školu.“