Michaela Beránková: Mám radost, že přes moje problémy s ramenem teď můžu týmu pomáhat přímo na hřišti. Je super, jak se nám daří

06.12.2022 | Méně se o tom ví, ale univerzálka či smečařka prostějovských volejbalistek Michaela Beránková se delší dobu potýká s nepříjemnými zdravotními problémy. Přesto se během posledních týdnů uschopnila natolik, že v nelehké situaci týmu s mnoha zraněními mohla pravidelně naskakovat do zápasů a pomoct parťačkám přímo na palubovce. S Klagenfurtem zahrála výborně coby střídající, proti Olympu odvedla solidní výkon v základní sestavě.

Duel s pražským výběrem provázely v jeho první polovině obrovské zvraty nahoru dolů. Jak jsi to viděla ty?
„První set jsme vyhrály dost hladce, což nás asi docela uspalo. Ve druhém setu jsme pak hned od úvodu dělaly chyby. Začalo to přihrávkou a potom nám přestaly fungovat všechny činnosti.“
Od třetí sady jste se ale opět zvedly, že?
„Naštěstí ano, pak už byl náš výkon zase docela dobrý. Až v koncovce čtvrtého setu přišlo trochu drama, za celé utkání se řešila spousta balónů s tím, jestli byla teč na bloku nebo nebyla. Úplný závěr jsme však zvládly, možná i štěstí se trochu přiklonilo na naši stranu.“
Nejen štěstí, i vítězné míče. Třeba ty jsi dala dva skvělé útoky na sklonku čtvrté části z 22:21 na 24:21. Potěší to?
„Člověk má pochopitelně radost, když se může na vítězství takhle podílet, takže mě to potěšilo hrozně moc. Zvlášť v mé situaci, kdy se už docela dlouho potýkám se zraněním ramene a od začátku sezóny jsem pořádně nehrála. Většinou to ani zdravotně nešlo. Teď mi poslední zápasy docela vyšly, tak to snad už bude lepší.“ (smích)
Co přesně s ramenem máš?
„Atrofovaný sval na lopatce. Když to takhle řeknu, nezní to vůbec hezky, že? (směje se) V podstatě hlavní sval, který se zapojuje při smeči, mi nefunguje zdaleka tak, jak by měl. Což je samozřejmě problém, který ale dlouhodobě řešíme s fyzioterapeuty i s panem doktorem Macháčkem. Musím říct, že díky téhle péči se moje rameno lepší. Uvidíme, jak vše půjde dál z pohledu letošní sezóny a mé další kariéry.“
Při současném zranění smečařek Kláry Faltínové i Michaely Smolkové vzrostla tvoje důležitost pro kolektiv, role v něm. Jak situaci vnímáš?
„Osobně se cítím dobře, ale nemyslím si, že zrovna moje pozice v družstvu je nějak zvlášť důležitá. Každopádně jsme teď v týmu důležité všechny, nejen základní sestava. Přesto je jasné, že mančaft nejvíc táhnou Jéssica Silva s Raquel Löff, na liberu to drží Adéla Stavinohová. A na smeči se při absenci Klárky Faltínové i Míši Smolkové točíme Pája Meidlová, Pepina Smolková a já. Komu to zrovna jde, ten hraje.“
Zvedají ti dobré výkony sebevědomí?
„Určitě jo. Když se něco povede, tak to samozřejmě pomáhá, po těch problémech trochu zdravé sebedůvěry potřebuju.“ (úsměv)
Postoupily jste v evropském Challenge Cupu, vedete českou UNIQA extraligu. Očekávala jsi tak skvěle rozjetý ročník bez klíčové opory Karin Šunderlíkové?
„Rozhodně nás trochu vyděsilo, když se Karča v létě vážně zranila a věděly jsme, že budeme dlouhodobě bez ní. Přišla však Jess, výborně do týmu zapadla, na účku podává super výkony. A týmově to od začátku sezóny pořád nějak držíme. Při současné vyrovnanosti družstev v české lize je až neuvěřitelné, že jsme ze dvanácti dosavadních utkání jedinkrát prohrály a vedeme tabulku. Postupy v Challenge Cupu i Českém poháru jsou takovým příjemným bonusem. Snad budeme natolik dobře dál pokračovat.“