Soňa Nováková: Z extraligy chceme určitě medaili. A ideálně vyhrát, i když obhajoba titulu bývá pro každého strašně těžká
21.02.2023 | Nesmírně ostřílená (v dobrém slova smyslu) Soňa Nováková prožívá v sedmačtyřiceti letech svou možná poslední sezónu vrcholové sportovkyně. A příkladně plní roli druhé nahrávačky v družstvu prostějovských volejbalistek. Během téměř dvoutýdenní zápasové přestávky v jinak nabitém kolotoči se spoustou střetnutí různých soutěží jsme trojnásobnou maminku poprosili o interview na aktuální témata.
Může vám delší období bez duelů po našlapaném programu prospět?
„Vzhledem k tomu, že předtím bylo utkání fakt hodně za sebou a řada z nás jsme měly nějaká bebina, tak byla tahle pauza důležitá. Abychom se trochu uzdravily, daly dohromady a víc potrénovaly. Na druhou stranu první zápas po delší přestávce bývá vždycky těžší a většinou herně ne moc povedený. Snad ho ve Frýdku zvládneme vítězně.“ (rozhovor vznikl ještě před sobotním mačem na palubovce Sokola Frýdek-Místek - poznámka autora)
Zmínila jsi četné zdravotní potíže spoluhráček, ale tebe osobně v tomto ročníku zatím nic netrápilo, že?
„Ano, já jsem doteď v pořádku bez nějakých problémů.“
Probíhá tvůj návrat do Prostějova podle představ?
„Z mého pohledu určitě. Chodím na dva tréninky týdně, což mám takhle nastavené už několik posledních let a vyhovuje mi to. S Mirkem Čadou jsme se na takovém režimu předem domluvili, oboustranně myslím všechno jede podle plánu. A tím, že moc nehrávám utkání, mi ani tolik nehrozí nějaká zranění.“
Zkraje sezóny jsi však naskakovala do mistráků častěji, ne?
„To je pravda. Tím, že Cípa (první nahrávačka Simona Bajusz) se později vrátila z reprezentace až pár týdnů před startem extraligy, tak jsem ze začátku nastupovala nebo střídala trochu víc. Ale postupně se vše dostalo do těch dohodnutých kolejí, které mi naprosto vyhovují. To znamená na chvíli prostřídat, když je zrovna potřeba, jít třeba na podání a holkám pomáhat, aby se hlavně dobře trénovalo při herní přípravě.“
Úvodní část ligové soutěže vám výsledkově vycházela fantasticky. Nepřekvapila tě dlouhá vstupní série bez porážky?
„Po pravdě ani moc ne. Zdejší mistrovský tým zůstal skoro celý pohromadě, i přes některé dílčí změny tady pokračovalo silné hráčské jádro a proto jsem věřila, že to může dál fungovat dobře. Což se potvrdilo dobrými výkony i výsledky.“
Proč následně přišel herní pokles provázený větším počtem porážek?
„Z mého pohledu za to mohly ty zmíněné zdravotní problémy. Postihly totiž v průběhu času spoustu holek, v podstatě většinu týmu, a takové potíže samozřejmě nikomu nepomůžou. Právě naopak. Proto už jsme některé zápasy nedokázaly odehrát tak dobře jako předtím a logicky přišly některé porážky.“
Doma jste podlehly jen Olomouci a Suhlu, venku podstatně víckrát. Jde pouze o náhodu?
„To asi úplně ne. Řekla bych, že domácí prostředí bývá pro každého výhodou, nejvíc na podání a na příjmu. Navíc si myslím, že nová prostějovská hala Národního sportovního centra je hodně specifická, pro soupeře nepříjemná. Pamatuju si to ještě z doby, kdy jsme sem jezdily s Šelmami Brno. Velice špatně se tu orientuje v prostoru, na zemi je spousta různých lajn, pro hostující celky prostě nepříjemné. A protože my jako domácí tohle prostředí výborně známe, máme výhodu. Zatímco venku je to naopak.“
Nakolik důležité bude jít po nadstavbě do závěrečného play off z co nejvyšší pozice v tabulce?
„Není to úplně rozhodující věc, ale myslím si, že obecně je moc důležité co nejvíc vyhrávat. Když mančaft často vítězí, tak je v pohodě, má zdravé sebevědomí i jistotu a dobře funguje. Proto chceme až do konce dlouhodobé části extraligy co nejčastěji vítězit a pak na to navázat i v play off.“
Za jak velký úspěch považuješ evropské tažení až do čtvrtfinále Challenge Cupu?
„Za mě to je opravdu velký úspěch s ohledem na kvalitu soupeřů, které jsme vyřadily. Klagenfurt byl ještě trochu slabší, ale Nyíregyháza i Menorca jsou velmi silné týmy a zápasy proti nim byly fakt strašně těžké. Tím, že jsme je dobrými výkony dokázaly vyřadit a dostaly se mezi nejlepších osm v evropském poháru, jsme samy ukázaly, na co volejbalově máme.“
Čtvrtfinálový protivník Suhl byl poté už lepší?
„Ve vzájemném dvojutkání lepší byl. Přesto si však myslím, že kdybychom neměly tolik zdravotních problémů, nastoupily v pohodě kompletní a odehrály svůj nadstandard, tak jsme třeba mohly zase postoupit. Ale už je to pryč, Suhl měl prostě v danou chvíli lepší formu.“
Bohužel jste se nedostaly do Final Four Chance Českého poháru. Mrzí to?
„Jasně, že to mrzí, a docela hodně. Musíme si přiznat, že šlo o náš neúspěch.“
Co očekáváš od zbytku ligového ročníku?
„Asi není jiná odpověď, než že chceme extraligu vyhrát. I když to bude strašně těžké, protože Liberec i Královo Pole mají hodně silné týmy a Olomouc i Šelmy se ještě posílily. Hlavně tedy Brno, kam přišly dvě zkušené bývalé reprezentantky. Navíc taky Ostrava, Olymp Praha nebo Frýdek-Místek dokážou být velmi nebezpečné, tím pádem hned čtvrtfinálová série bez ohledu na konkrétního soupeře bude moc náročná. Proto vidím jako základní cíl postoupit do semifinále a získat medaili, v ideálním případě zaútočit ve finále na titul. Obhajoba však pro každého bývá dvojnásob obtížná.“