Zdeněk Sklenář ve druhé části rozhovoru: Věřím, že prostějovská mládež jde správným směrem

11.07.2023 | Jen dva roky strávil ve volejbalovém klubu VK Prostějov coby mládežnický trenér Zdeněk Sklenář. Za tuto v dlouhodobém horizontu nikterak enormní dobu se však stihl výrazně podílet na jasně viditelném vzestupu celkové kvality nadějí vékáčka. Čím? Každodenní poctivou prací, vysokou odborností, maximálním nasazením i jeho typicky pozitivním přístupem. Krátce před odchodem k extraligovým mužům Zlína nám Zdenda věnoval obsáhlý rozhovor, v němž se ohlédl za uplynulou sezónou i celým svým působením na Hané a rozebral také další zásadní témata. Dnes povídání dokončujeme druhým dílem.

Celkově tedy hráčky v týmech pod tvou taktovkou odvedly dobrou práci?
„Určitě jo, a nejen ty holky, které jsem vedl já - viz například mistrovský titul starších žákyň, což je výjimečný a naprosto vynikající úspěch. Svým svěřenkám chci poděkovat za vše, co odpracovaly. Platí to pro úplně každou, i když některé dávaly volejbalu víc a jiné trochu míň, takhle to prostě bývá. Já bych obecně vyzvedl holky, které tomu obětují naprosté maximum. Například jsme tady měli dvě hráčky na hostování, jež pravidelně dojížděly stovky kilometrů tam i zpátky, což pro ně bylo extrémně náročné. Ale společně s našimi kmenovými děvčaty šly do toho.“
Nakolik splnily dva roky v Prostějově tvé představy?
„Před těmi dvěma lety jsem přicházel do klubu, který má tradici. Sice ne tak dlouhou, ale úspěšnou. V posledních letech před covidem se mu však tolik nedařilo, přesto z mého pohledu stále měl své místo v české špičce. Pro mě bylo podstatné vědomí, že nejde o oddíl, který by mládež bral na lehkou váhu, spíš právě naopak. V době mého příchodu do Prostějova sílila snaha o co největší pozvednutí kvality zdejších mládežnických kategorií, na čemž jsem se chtěl samozřejmě podílet. Mým prvním zjištěním bylo, že je potřeba hodně pracovat s mentalitou hráček, aby samy pochopily jednu klíčovou věc: že pokud svůj talent nehodlají rozvíjet poctivou dřinou, tak nemohou být skutečně úspěšné. Nesměly dál zůstávat v určitém uspokojení, že jim něco stačí, musely vybřednout z rybníčku nějakých menších dílčích úspěchů. A začít víc makat pro dosažení těch opravdu velkých, aby se prostějovské týmy znovu dokázaly měřit s nejsilnějšími soupeři v ČR, tedy s Brnem, Olympem Praha, Libercem, Ostravou a spol. Tudíž jsme společně překonávali jisté třecí plochy a upravovali celkové vnímání volejbalu u děvčat jak momentální, tak dál do budoucna v jejich životech. Dosahované výsledky u mládeže totiž nejsou jediným měřítkem toho, nakolik dobře trenér pracuje. Důležitější než medaile je z mého pohledu správná výchova hráček pro jejich další život jak sportovní, tak mimo volejbal. A tímhle směrem jsme se snažili s Alešem Novákem a Soli Soares jít. Věřím, že se nám i společně s holkama povedlo nastavit takový systém práce, aby fungovala provázanost mezi jednotlivými věkovými kategoriemi a mladé volejbalistky VK někam systematicky mířily. Součástí toho je i vnímání svého vlastního klubu nikoliv jen jako prostředku k hraní, ale něčeho víc. To znamená pro svůj klub žít a dávat tomu víc, než jen mechanicky chodit na tréninky a zápasy. Tohle je běh na dlouhou trať, který jsme podle mě dobře nastartovali. Včetně budování společné komunity s rodiči hráček i s přáteli klubu. Je nutné takhle pokračovat.“
Dost sázíš na pozitivní přístup ke svěřenkyním i obecně. Máš jej přirozeně v sobě?
„To asi mám, ale když jsem dlouhé roky sedával za hřištěm jako statistik, hru jsem až natolik pozitivně neviděl. Člověk je z téhle pozice víc mimo družstvo a vnímá spíš chyby, nedostatky. Až přechodem na trenérský post jsem se stal plně součástí týmu, začal s ním mnohem víc cítit i žít. Úplně se mi změnil úhel pohledu a tím cesta, po které jít při komunikaci s hráčkami, jejich vedení. Abych jim v první řadě pomohl se zlepšovat, dobře hrát, celkově jít nahoru.“
Práce statistika u české reprezentace mužů jsi už nechal?
„Ano, přepustil jsem ji mladším a dravějším. Nicméně jsem kývl na nabídku absolvovat s vysokoškolským výběrem ČR Světovou letní univerziádu 2023 včetně přípravy na ni, což je záležitost několika týdnů teď v červenci a srpnu. Vrcholný univerzitní turnaj bude v Číně, něco takového jsem ještě nezažil a moc se na to těším. Světová univerziáda je svým globálním rozsahem asi nejblíž olympijským hrám, z tohoto hlediska půjde o nesmírně zajímavou i cennou zkušenost.“
Jak se zrodil tvůj odchod k extraligovému mužstvu Zlína?
„Moje přemýšlení o změně nastalo po pravdě dřív, než přišla jakákoliv nabídka odjinud. Šlo o pragmatické vyhodnocení posledních dvou let, což mi nastavilo nějaké zrcadlo ohledně času, rodiny a podobně. Z Karlových Varů do Prostějova jsem totiž šel právě proto, abych byl blíž domovu v Brně a měl víc času mimo volejbal. Což se vzhledem k náročnosti práce ve VK, tím i celkové vytíženosti vlastně vůbec nezměnilo. Únava postupně rostla, energie naopak docházela. A nakonec jsem udělal rozhodnutí něco změnit, jít dál. Až potom přišly nabídky z jiných klubů včetně Zlína, kde jednání s Romanem Mackem dávala pro mě i z dlouhodobého pohledu největší smysl. Nakonec jsme se domluvili na tom, že dokonce povedu tamní muže, nad takovou příležitostí jsem neváhal. Je to pro mě velká výzva, zároveň i zodpovědnost. Chci Zlínu pomoct, navíc odtamtud pochází rodiče mé ženy a taky moje máma. Tím pádem rodina tenhle můj přesun uvítala.“
Jak vidíš další fungování mládeže vékáčka, aby dokázala pokračovat úspěšně rozjetým směrem?
„Slibné vyhlídky do dalších let volejbalový Prostějov určitě má díky silné generaci letošních starších žákyň, jež vyhrály mistrovství republiky a mají velký potenciál. Nejen ony, ale úplně všechny holky v každé věkové kategorii ale musí mít trvale dobrý přístup a poctivě pracovat. Naprosto zásadní totiž pro děvčata je uvědomění si, co je potřeba volejbalu obětovat, aby se z nich staly opravdu kvalitní hráčky. Samo nic nepřijde. Tohle v nich naplno probudit mimochodem vidím jako asi největší úkol pro novou trenérku prostějovských juniorek Markétu Chlumskou.“