Michal Matušov: „Vidět vánoční štěstí v dětských očích je to úplně nejkrásnější, co může být a co člověka maximálně naplňuje“
23.12.2023 | Rodina a volejbal, volejbal a rodina. Okolo nich se točí v podstatě celý současný život hlavního trenéra žen VK Prostějov, když se mladý slovenský odborník Michal Matušov od léta stal koučem zdejších elitních volejbalistek. Nyní jsou za dveřmi Vánoce a proto je naše následující povídání především o rodině i právě o těchto nejkrásnějších svátcích roku.
Do Prostějova jste se přestěhovali s rodinou, tedy s manželkou i dvěma malými dětmi?
„Ano. Důležité slovo měla moje žena, která po prostějovské nabídce řekla, že do toho společně jako celá rodina můžeme jít. Já bych nikdy nechtěl pracovat v cizině mimo Slovensko bez rodiny, protože je pro mě moc důležitá. Taky proto, že znám hodně případů, kdy trenér šel do zahraničí bez rodiny a ta se mu pak rozpadla. Člověk se odloučí od svých nejbližších, začnou vznikat problémy, pak je konec. Proto bylo mojí podmínkou příchodu do Prostějova vytvoření odpovídajícího zázemí tady pro celou naši rodinu. To znamená bydlení a školku, kam by děti chodily.“
Zvykli jste si tu bez potíží?
„Hlavní bylo, že jsme pro děti našli výbornou školku na Husově náměstí, kde brzy šestiletý syn Filip chodí do speciální logopedické třídy. Navíc nám do tamní školky vzaly i malou Natálku, která v září ještě neměla tři roky, což bylo geniální řešení. Oběma se ve školce moc líbí, jsou tam spokojení. A myslím, že celkově jsme v Prostějově našli skvělé zázemí i spokojený život. Stává se, že máme čas jet na den a půl domů do Bratislavy, nebo tam potřebujeme něco zařídit. A děti řeknou, že se jim nikam nechce, že by radši zůstaly tady. Obecně je Bratislava velké město a když v ní někam jedete, klade to značné časové nároky na dopravu. Což je obrovský rozdíl při porovnání s menším Prostějovem, kde jsme autem všude za pět až deset minut. Tím pádem pak máme na sebe jako rodina o dost víc času, byť docela hodně pracuju. Ale přesto jsem víc s dětmi i manželkou a oni to vnímají, jsou za to rádi. Stejně jako já.“
Manželce nechybí velkoměsto třeba z hlediska mnohem lepších možností nakupování či kulturního vyžití?
„Když máte dvě malé děti, je jasnou prioritou se co nejlépe o ně postarat a na jiné věci nezbývá moc času. Asi po měsíci a půl v Prostějově mi žena sama řekla, že se tu cítí spokojená a ani nečekala, že to tady bude až natolik pozitivní. Za což jsem opravdu rád, neboť ona je bratislavská rodačka, je na velké město zvyklá a dosud nežila delší dobu nikde jinde. Na rozdíl ode mě, narodil jsem se v Prievidzi a už dříve s volejbalem působil v Novém Mestě nad Váhom, jsem zvyklý žít mimo Bratislavu. Každopádně mám velkou radost, že si zde manželka i děti rychle zvykly a že jsme v Prostějově všichni společně spokojení. Pro mě je rodinná pohoda strašně důležitá.“
Blíží se Vánoce. Budete je trávit doma na Slovensku?
„Z manželčiny strany máme rodinu v Bratislavě, žijí tam dědeček i její sestra se synem. A už nějakých pět posledních let jsme zvyklí se každé Vánoce na Štědrý den všichni společně sejít u sváteční večeře. I pro mě je tohle období, kdy člověk pracovně vypne ode všeho, vnitřně se zpomalí a naplno si užívá krásný čas s rodinou. Velice se na to těším. A na dětech vidím, jak moc se ony těší na bratrance, tetu i dědečka. Teď s nimi totiž netráví zdaleka tolik času jako dříve, tím víc pro ně je vzájemný kontakt vzácnější i intenzivnější. Určitě zase prožijeme nádherné Vánoce v rodinném kruhu, o čemž tyto svátky z mého pohledu jsou především.“
Co míváte na štědrovečerním stole? A dodržujete nějaké vánoční zvyky?
„Já jsem rodák z Prievidze a tam jsme vždy na Štědrý večer měli bílou rybí polévku na smetaně s citrónem a opečeným chlebem, potom klasický bramborový salát se smaženým kaprem. Přiženil jsem se ale do rodiny s pravoslavnými kořeny i zvyky. Rybí polévku však děláme dál a můj tchán si ji nemůže vynachválit, ačkoliv byl odchovaný na klasickém boršči. Ten vaříme také a každý si vybere polévku, na jakou má chuť. Z kapra jsme pak v posledních letech přešli na smažené rybí podkovičky nebo filety s bramborovým salátem či se salátem z červené řepy. Pak jsou samozřejmě zákusky, cukroví a švagrová vždy připraví speciální dezert z rýže s mandlemi zalitými mlékem. U nás tak bývají Vánoce s trochu pravoslavným nádechem.“
Koledy zpíváte?
„Ani ne. Manželku v mládí vedli k hudbě, hrála na klavír a vždy na Vánoce musela něco zahrát. Až si k tomu časem vypracovala trochu odpor. Asi proto k povinnému zpívání koled děti ani nás ostatní nijak netlačí. (smích) Samozřejmě však sledujeme v televizi pohádky, oblíbená Popelka nemůže pochopitelně chybět. I když já osobně mám nejradši takové české komediální klasiky, například Jak vytrhnout velrybě stoličku nebo S tebou mě baví svět.“
Dodávají malé děti v rodině Vánocům speciální atmosféru?
„Řekl bych, že obecně děti člověka dost změní. Dřív jsem býval zvyklý klidně pracovat přes noc do pěti ráno, třeba psát disertačku a podobně. Jenže když se nám narodil syn, tak jsem najednou často usnul s ním v devět večer a probudil se až druhý den ráno. (směje se) Děti prostě umí takovým přirozeným nenásilným způsobem člověku otevřít oči, aby se trochu zastavil a uvědomil si, co je v životě opravdu důležité. Pokud tohle téma vztáhnu na Vánoce, tak děti jsou samozřejmě obrovsky nadšené, když uvidí dárky pod stromečkem. Zároveň se je však snažíme vést k tomu, aby si uvědomovaly, že není všechno jen o dárečcích a nejvíc důležitý je ten společně strávený vzácný čas s rodinou. V každém případě platí, že vidět vánoční štěstí v dětských očích je asi to úplně nejkrásnější, co může být a co člověka maximálně naplňuje.“
Na Vánoce se tedy těšíte úplně všichni?
„Hrozně moc. Právě to těšení v radostném očekávání vánočních svátků je taky moc krásné. Filipko si ve speciálním katalogu zakroužkoval spoustu dárků, které by k letošním Vánocům chtěl, a je schopný třeba hodinu u něj sedět a natěšený si prohlížet, co všechno by mohl od Ježíška dostat. (se smíchem) Musím říct, že syn je vánoční dítě, narodil se přímo na Štědrý den a pro mě osobně šlo jednoznačně o nejkrásnější Vánoce v životě.“