Ladislav Sypko: „S holkama je radost pracovat. Mistrovství mají za odměnu, umístění do desáté příčky by bylo výborné“

13.05.2024 | Je to necelý rok, co se dlouholetý kouč volejbalových žen TJ OP Prostějov Ladislav Sypko stal trenérem mladších žákyň VK Prostějov. A jediná sezóna stačila tomuto vyhlášenému nadšenci, aby hráčky vékáčka dané věkové kategorie vytáhl k medailím v krajském přeboru a hlavně je dovedl k postupu na mistrovství republiky U14 mezi nejlepších šestnáct družstev ČR.

Je pro vás průnik na český šampionát překvapením?
„Určitě jo, a velkým. Když jsem k mladším žákyním VK loni nastupoval, tak jsem po pravdě ani nevěděl, že nějaké mistrovství republiky mají. To klidně přiznám. (smích) S mládeží jsem předtím nepracoval snad patnáct let a soustředil se zpočátku na úplně jiné, z mého pohledu důležitější věci. To znamená co a jak s holkama správně dělat na trénincích.“
Díky čemu se vám účast na MČR povedla?
„Všechno vždy je v první řadě o práci. Nejdůležitější proto bylo, že holky samy chtějí na sobě makat a zlepšovat se, volejbal je baví, jsou do něj nadšené. Vytvořili jsme z nich dvě družstva, oběma se v krajském přeboru dařilo, béčko skončilo druhé a áčko třetí. V první části kvalifikace mistrovství republiky se naopak víc dařilo A-týmu, který v Brně suverénně postoupil dál ze druhého místa, zatímco B-týmu to v Bílovci z páté pozice těsně o jediný bod nevyšlo. I z toho jednoho postupu jsme však měli velkou radost, byl pro nás všechny příjemným překvapením.“
Které jste následně umocnili domácím úspěchem ve druhé kvalifikační fázi, že?
„Přesně tak. Skvěle nám vyšel úvodní den, kdy jsme byli o dost lepší než Žatec i Ústí nad Labem a porazili jsme také kvalitní celky KP Brno i Českých Budějovic, což bylo pro konečné pořadí moc důležité. Druhý den nám pak trochu došly síly, navíc jsme narazili na ještě silnější soupeře. Především Orion Praha byl na turnaji jasně nejlepší, po zvládnutí klíčového utkání s Frýdkem-Místkem jsme pak vůbec nezvládli poslední zápas proti Olomouci. Ta nás v krajském přeboru porážela celou sezónu, chtěli jsme jí to oplatit, ale náš závěrečný výkon nebyl dobrý. Holky po něm propadly velkému smutku a nejdřív jsme vůbec nevěděli, že i tak postupujeme.“
Přišla radost alespoň s odstupem času?
„To jo, samozřejmě. Hned mi gratuloval šéftrenér mládeže VK Prostějov Aleš Novák, že jsme postoupili na mistrovství republiky a že je to moc hezký úspěch. Něco takového jsme po pravdě nečekali, tím příjemnější překvapení nastalo. Pomohlo nám, že Budějovice ve svém posledním utkání ztratily set, měli jsme pak stejně bodů jako Madeta a o jediný set lepší skóre. Což rozhodlo o našem postupovém třetím místě. Nakonec bych řekl, že holky si účast na šampionátu rozhodně zasloužily. A je to pro ně krásná odměna.“
Jak vlastně vnímáte důležitost výsledků u natolik mladé věkové kategorie?
„Vidím to tak, že výsledky u tak malých děvčat ještě nejsou zdaleka rozhodující. Ale samotné holky prostě chtějí vyhrávat a nemají rády porážky normálním přirozeným způsobem, vítězství i úspěch jsou pro ně hnacím motorem a motivací. Proto jsou z postupu na republiku nadšené, stejně jako jejich rodiče. Kterým moc děkujeme za podporu i pomoc.“
Nakolik se teď všichni těšíte na samotné MČR v Bílovci?
„Strašně moc. Pro holky to bude veliká událost i zkušenost, dostaly se mezi šestnáct nejlepších týmů České republiky a můžou si tak zahrát proti opravdu špičkovým družstvům své věkové kategorie. Logicky tam proto je i trocha strachu, ale ten překonáme. Samozřejmě narazíme na výborné soupeře, jako byl nedávno u nás zmíněný Orion Praha, zároveň si však myslím, že není proč se bát. Holky ukázaly, že něco umí, a určitě budou bojovat na maximum.“
Máte nějaké výsledkové cíle?
„Žádné přesné ne. Zkusíme prostě hrát nejlíp, jak dokážeme a každé jednotlivé vítězství pro nás bude úspěchem. Osobně si myslím, že skončit třeba do desátého místa by bylo super. Uvidíme, ovšem děvčata rozhodně nechci ani nebudu před šampionátem ničím zbytečně svazovat. Hlavní je, aby si to celý kolektiv co nejvíc užil.“
Udělaly prostějovské mladší žákyně za celou sezónu velký výkonnostní pokrok?
„Řekl bych, že určitě. Tři holky už pravidelně trénují se staršími žákyněmi pod vedením Soli Soares, všechny ostatní mám pod sebou v mladších žákyních a snažíme se pracovat v rámci možností na maximum. Nejpodstatnější je, aby se holky volejbal učily správně technicky a měly dobré návyky, na čemž se dá dál stavět.“
Pro vás osobně byl přesun od žen k mládežnicím složitý? A udělal jste dobře?
„Lehké to úplně nebylo, protože jak už zaznělo, strávil jsem spoustu posledních let u dospělých, kde je všechno trochu o něčem jiném, než u takhle mladých děvčat. Tady se holky volejbal ještě hodně učí, člověk jim musí pořád vysvětlovat i ukazovat základní věci, učit je hromadu věcí a snaží se je nejen herně posouvat. Sám jsem se při tom musel znovu něco učit nebo si oživovat znalosti z dřívějška. Ale vůbec té změny nelituju, byl to pro mě takový nový impulz, změna z dlouholetého stereotypu. S holkama je radost pracovat a určitě jsem spokojený. Zároveň však už myslím na konec trenérské kariéry, ve volejbalu jsem hrozně dlouho bez přestávky - nějakých pětatřicet let. Alešovi Novákovi jsem slíbil ještě příští sezónu, a pak s tím definitivně seknu.“ (směje se)