Klára Vyklická: „Jsem mile překvapená z úrovně posilování. I celkově má tady příprava hlavu a patu, vysokou náročnost“

22.08.2024 | Bohaté zkušenosti z pestré dosavadní kariéry včetně zahraničních štací, nepopiratelné herní kvality i značný entuziasmus. Nejen tohle vnáší do týmu prostějovských volejbalistek Klára Vyklická (na připojené fotografii uprostřed), jež do VK před sezónou přišla jako jedna ze čtyř libereckých posil. S jednatřicetiletou blokařkou jsme na konci třetího týdne přípravy rozebírali, co a jak.

Co tě přivedlo z Dukly do Prostějova?
„Nemůžu říct, že bych vyloženě potřebovala nějakou změnu, ale přišla tahle nabídka a mám to o hodně blíž domů do Brna. Navíc jsem si říkala, že asi chci něco jiného trenérsky a změnit prostředí, i když jsem v Liberci byla vlastně jen rok a zdaleka ne tak dlouho jako třeba Niky Kvapilová. Styl, který se v Dukle hrál i trénoval, mi úplně nevyhovoval. Proto když přišla tahle nabídka, tak jsem ani moc neváhala.“
Ovlivnilo tě nějak, že vás sem šlo ze severu Čech víc hráček?
„To nemůžu říct. Delší dobu jsem věděla jen o tom, že do Prostějova jde Niky, zatímco o dalších dvou holkách jsem to zjistila až později. Proto jsem větším počtem přestupujících z Liberce sem nijak ovlivněná nebyla. Každopádně je příjemné mít zde víc spoluhráček, které člověk dobře zná.“
Pro lepší adaptaci v novém prostředí?
„Tak nějak, i když to zase nehraje nijak velkou roli. Spoustu holek, se kterými jsme teď v Prostějově, znám aspoň od vidění z dřívějška jako soupeřky, třeba s Mázou (Pavlou Meidlovou) jsme spolu v minulosti hrávaly. A s ostatními se časem taky líp poznáme. Výhodou ale je i dobrá znalost trenéra Čady ještě z dob v Brně.“
Jak zatím hodnotíš dosavadní průběh přípravy?
„Je to náročné, což ale musí být každá správná příprava. Pro mě jde oproti loňsku o docela příjemnou změnu, děláme jiná cvičení i hodně různých věcí, třeba z posilování jsem mile překvapená. Nejsou to pořád stejné cviky na jedno brdo, naopak se často obměňují a všechno má hlavu i patu. Je znát, že tady máme Soli, která se kondici speciálně věnuje. Nejen posilovna pak má opravdový smysl. Zatím jsem tedy spokojená a tréninky mě baví, taky kolektiv je doteď v pohodě. Ty těžší chvíle teprve přijdou během sezóny. (smích) Důležité je, že přípravu zatím všechny zvládáme, i když bolí a je těžká.“
V kariéře máš toho za sebou již poměrně dost, včetně několika angažmá v cizině. Které z nich bylo top?
„Největší zážitek bylo určitě Porto, což je lokalitou úplně jiný svět s mořem a zajímavě to tam vypadalo i z volejbalového hlediska. Vyhrály jsme portugalskou ligu i pohár, postoupily až do čtvrtfinále evropského Challenge Cupu, ovšem nebylo to zadarmo. Jak fyzicky, tak psychicky šlo pro mě o asi nejtěžší sezónu v životě. Hodně vysokou úroveň to mělo taky v Německu, nejdřív ve Wiesbadenu a potom ve Vilsbiburgu. Sice je to jen kousek od Česka, ale prostě jde o bundesligu v ekonomicky silné zemi, která je profesionalitou obecně nastavená o level výš než ČR. Tím se samozřejmě nechci nijak dotknout českých klubů, ale je pravda, že tady u nás se o skutečném profesionalismu někdy jen mluví. Záleží konkrétně, jak k tomu kde přistupují a jaké jsou na různých místech reálné možnosti.“
Vékáčko má pro nejbližší ročník 2024/25 vysoké ambice. Nakolik se s nimi ztotožňuješ?
„Už při jednání o přestupu a podpisu smlouvy jsem byla obeznámená s tím, že Prostějov v téhle sezóně chce útočit vysoko. I proto jsem do toho šla. A myslím si, že tady máme fůru prostředků i možností, abychom o mistrovský titul bojovaly. Samozřejmě bude záležet na tom, jak se sehrajeme a budeme fungovat na hřišti, protože herně jsme teprve na začátku celého procesu. Pokud však budeme dál makat jako dosud, tak nevidím důvod, proč by nám to nemělo jít. Byť pochopitelně záleží taky na soupeřích, nakolik budou silní. Každopádně věřím, že v Prostějově máme oprávněně vysoké ambice. A půjdeme za jejich naplněním.“
Čekají vás první přáteláky s KP Brno. Těšíš se, že si konečně i víc zahrajete volejbal?
„To rozhodně jo. (směje se) Zatím jsme měly asi jen dva nebo tři tréninky se smečováním na síti, čehož teď přibude, a to je pro nás hráčky vždycky příjemnější. Jsem zvědavá, jak bude vypadat omlazené Královo Pole, odkud pocházím, i jak odehrajeme první zápasy my. Musíme se sehrát s americkou nahrávačkou a celkově se jako tým dát dohromady, což takhle brzo týden před koncem srpna určitě nebude zdaleka ideální. Aspoň uvidíme, na čem potřebujeme dál pracovat, v obou utkáních s kápéčkem půjde o takovou úvodní zkoušku. A já pak můžu jít po tom pátečním v Brně rovnou domů.“ (se smíchem)