Pavla Meidlová: „Jsem ráda, že vedle práce zdravotní sestry mi klub umožnil zůstat v týmu a zároveň dál hrát volejbal“

04.09.2024 | Bylo krátce po skončení přátelského duelu, v němž prostějovské volejbalistky porazily omlazený Olymp Praha 4:1. Domácí smečařka Pavla Meidlová k tomu přispěla dost vysokou úspěšností smečovaných podání i razantních útoků, rovněž dobře přihrávala. A tak jsme odchovankyni VK oslovili k následujícímu rozhovoru.

Jaké to bylo střetnutí z tvého pohledu?
„Pokud vezmu náš výkon, tak ze začátku docela dobré a postupem času takové unavené. Příprava je pořád hodně náročná, tento týden jsme zase měli dvě posilovny i dost běhání, včera těžký herní trénink. A s každým dalším setem bylo dnes cítit, že nám tolik nejdou nohy. Herně to tak nebylo úplně ono, co bychom samy chtěly, je hodně na čem pracovat. Nejvíc po stránce sehrávání, protože máme skoro úplně nový tým a musíme se na hřišti sladit. Na což máme skoro měsíc před startem extraligy, což je ještě docela dost času. Věřím, že každým dalším přátelákem budeme lepší a lepší.“
Co jsi vlastně říkala na výraznou obměnu družstva jako jedna z pouhých tří hráček, jež zůstaly?
„Určitě je mi líto, že některé holky odešly. Ale tým na druhou stranu dostal takový nový náboj, došlo k velkému oživení. S většinou hráček, které přišly, se navzájem aspoň trochu známe z předchozích klubů nebo jako soupeřky. A z našeho obměněného kolektivu cítím velkou chuť i pozitivní energii. Přišly kvalitní posily, nejen proto věřím, že vytvoříme hodně dobrý tým. Zatím s holkama výborně vycházíme a víc se mezi sebou poznáváme, teď se musíme hlavně líp sehrát.“
Vnímalas chválu za to, jak jsi v závěru minulé sezóny zvládla pro tebe nezvyklý post libera?
„Musím říct, že pro mě bylo ze začátku těžké si navyknout na určité věci. Libero hlavně má největší zodpovědnost za přihrávku i celkově obranu v poli, já jako smečařka jsem si na to musela zvyknout v hlavě. Postupem času to však docela šlo a měla jsem radost, že se mi na liberu v rámci možností dařilo. Teď se mi po té pozici docela stýská. (smích) A musím si pro změnu zase zvykat zpátky na roli smečařky, tři měsíce na liberu bez útočení byla dost dlouhá doba. Ale postupně to jde a rozhodně jsem teď zpětně ráda, že jsem něco takového absolvovala. Pomohlo mi to k větší jistotě na přihrávce i v poli, hlavně na příjmu se cítím sebevědomější.“
Proti Olympu ti nadprůměrně vycházel smečovaný servis. Ten jsi také potrénovala?
„Všichni víme, že moje podání plachtou není nic extra, proto jsem v minulé sezóně začala zkoušet smečovaný servis. S Lubošem Petrášem na něm pracujeme, beru ho jako moji asi nejlepší variantu na podání. Samozřejmě je to risk a někdy jej zkazím, ale pokud ho trefím, tak docela letí. Musím ještě makat na zlepšení.“
Vrcholový volejbal teď kombinuješ s prací zdravotní sestry. Jde to?
„Dostudovala jsem a začala pracovat v prostějovské nemocnici na ortopedii. Domluvili jsme se s panem Čadou, že tuhle práci zkusím skloubit s hraním volejbalu tak, abych stíhala co nejvíc tréninků i zápasů. Teď ještě není ostrá sezóna, i tak je dost náročné spěchat z nemocnice rovnou do haly a stíhat oboje. Uvidím, jak to budu zvládat, až začnou soutěže. Každopádně jsem ráda, že mi klub takovou možnost dal a můžu zároveň pracovat i hrát volejbal.“